Důvod je podle něj především v přístupu Poláků k vlastní historii. Mezi polskými legendami sice rovněž nechybí pověst o vojsku ukrytém na nejhorší časy v hoře, konkrétně tatranském Giewontu, ale mluvit s humorným nadhledem o některých historických obdobích se prostě nehodí. Uvedení polského přepisu Blaníku by se tak mohlo stát velice účinnou uměleckou sebevraždou. "Chtěli bychom ale postupně uvést všechny ostatní," uvedl Hankiewicz.
I velice populární hra Akt se nesetkala vždy jen s ovacemi. Například jeden z polských, spíše katolicky laděných, deníků ji zcela ztrhal, protože prý podrývá samotné svaté základy rodiny, když nesvědomitý otec rozesílá své děti po všech koutech země. Přesto tato hra i v silně katolickém Polsku patří v repertoáru Teatru tradycyjného mezi divácky nejúspěšnější a zcela tento týden naplnila i sál varšavského Českého centra. "Na samém začátku jsme se velmi báli, jak v Polsku diváci přijmou velmi typický český humor," řekl Hankiewicz.
Cimrmanovský humor se ale ukázal jako univerzální. Polské divadlo hry přizpůsobilo polským poměrům, aby je tak ještě více přiblížilo místnímu divákovi. Odměnou je atmosféra během představení, která si nijak nezadá s reakcemi publika přímo v pražském divadle Járy Cimrmana.
Jednoznačným hitem je hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou Teatr tradycyjny nastudoval jako první z "cimrmanovských" kusů. Diváci ještě dlouho po jejím prvním uvedení v roce 1997 věřili ve skutečnou existenci Járy Cimrmana. Další hry, Dobytí severního pólu, Akt a Ztráta třídní knihy jim ale dovolila žert prohlédnout. Letos divadlo hodlá na návrh pražského Divadla Járy Cimrmana uvést Hospodu na mýtince. Do Krakova by prý na konci letošního roku měla přijet i alespoň část originálního pražského souboru.
 Fotografie z představení divadla Járy Cimrmana Akt. |
