RECENZE: Janet Jacksonová zní občas jako Michael, ale našla svobodu

Po sedmi letech vydala sestra krále popu v mnoha směrech překvapivou sólovou desku Unbreakable. Je na ní skutečně nezlomná. Ještě nikdy ve své kariéře devětačtyřicetiletá zpěvačka nezněla tak vyrovnaně jako na své jedenácté studiovce.

Janet Jacksonová | foto: Live Nation

Přestože už jednoduchým a všeříkajícím názvem Unbreakable evokuje pojmenování slavných desek svého slavnějšího bratra a přestože v mnoha momentech a nápěvech Michaela Jacksona připomíná i barvou svého hlasu, rozhodně nejde o přímočarou popovou nahrávku útočící na první signální.

Unbreakable

80 %

Autor: Janet Jacksonová

CD, 399 korun

Je to zřejmé i z kroků, které Janet Jacksonová podnikla ještě před vydáním alba. Rozhodla se odejít od velké společnosti k malé značce Rhythm Nation a desku zaplnit převážně emotivními písněmi, které jsou chytlavé, ale přitom ne baladicky zastydlé v devadesátých letech nebo nějak zvlášť hitparádově nucené.

Unbreakable je skutečně mohutná nahrávka: osmnáct písní doplněných remixem zabírá skoro hodinu a čtvrt. Přes klidné tempo to přitom není stopáž ubíjející – album v sobě má zvláštní muzikantský klid, smysl pro detaily, rytmické zlomy i silné melodie. Dramaturgicky je deska rozhodně dotažená. Je to zřejmé už od úvodního songu Damn Baby, majícího do struktury jednoduché popové písničky poměrně daleko.

Už v následující The Great Forever Janet Jacksonová ve svém hlasu poprvé odhalí typický odstín nahrávky. Těžko odhadovat, zda to byla intence, nebo přirozený vývoj, ale barvou i frázováním se pěvecky přiblížila svému bratrovi tak, že by se všichni imitátoři pronajatí na posmrtně vydávané jacksonovské splácaniny měli z fleku vrátit k čištění stájí v Neverlandu.

Přitom však zůstává osobitá – schopná promítnout do skladby emoce, což ukazuje zejména ve velkých baladách jako After You Fall, v níž jí k udělání dojmu stačí jen doprovod piana. Právě balady byly pro Jacksonovou vždycky útočištěm – o to je sympatičtější, že má na nové desce žánrově mnohem širší rozpřah a působí daleko svobodněji.

Obálka desky Unbreakable

Třeba plnohodnotná klubová taneční skladba Night zbytečně nekopíruje současné trendy a víc než o refrén v ní jde o atmosféru. Song BURNITUP! je – přestože v něm hostuje kulometná raperka Missy Elliott – vybroušený pro parket staromódně klasickým způsobem, který ani v dnešní době neztrácí na účinku. Když se přiblíží závěr desky a s ním Gon’B Alright, dokonce při poslechu ožívají scény ze starých časů klasického soulu, koní vydavatelství Motown a samozřejmě i Jackson 5.

Dá se říct, že se Janet Jacksonové povedl krok, kterého její bratr v pozdější umělecké tvorbě nebyl schopen. Zachovat si styl, líbivost a přitom se vydat mimo mantinely obecných očekávání. I za cenu toho, že desce chybí hit a zpěvačka se může od nepozorných posluchačů dočkat nařčení z imitátorství, to celku prospívá.

Pokud se jí na turné podaří takto pojatou desku proměnit v halovou show s podobným účinkem, o důvod víc, proč nevynechat její první tuzemský koncert 20. dubna příštího roku v pražské O₂ areně.