Tenorista Štefan Margita

Tenorista Štefan Margita - Štefan Margita | foto: KORZO

Janáček s Margitou ve Vídni? Prostě senzace

Režisér Patrice Chéreau a dirigent Pierre Boulez v sedmdesátých letech přepsali operní dějiny svou bayreuthskou inscenací Prstenu Nibelungova. Nyní se znovu setkali. A opět vstoupí do historie.

Ve vídeňském Theater an der Wien totiž vytvořili senzační inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu, díla, jež se paradoxně nedá označit za divácky vděčné. Odehrává se v sibiřské věznici, nemá hlavního hrdinu ani skutečnou zápletku.

Zkomponované podle Dostojevského, je mozaikou vyprávěných příběhů, které vystupují z masy trestanců. Chéreau však dokázal na scéně vytvořené ze systému posuvných betonových stěn rozpoutat se dvěma desítkami sólistů a navíc ještě čtrnácti činoherci dramatickou smršť, jakési zběsilé panoptikum pekla a beznaděje.

Doslova každý v něm má svůj hrůzný, a přitom lidský, často milostný příběh. Třebaže inscenace namísto 19. století odkazuje na gulag století dvacátého, Chéreau se vyvaroval plakátových aktualizací. Horečnatá intenzita u něj vychází z jednotlivých postav, z nichž každá je při vší davové anonymitě precizně individualizovaná.

Když přijde scénický efekt, tak v pravý čas: v druhém dějství se na jeviště snese příval odpadků, které pak vězni sbírají do pytlů. Scéna, v níž si vězni smějí zahrát představení o Donu Juanovi, je jakousi morbidní, šílenou groteskou, kterou nebožáci předvádějí jiným nebožákům rozsazeným na improvizované tribuně.

Přes "kolektivní" charakter opery příběhy některých vrahů více vystupují do popředí. Britský tenorista John Mark Ainsley jako pološílený Skuratov, Štefan Margita jako Filka Morozov a Gerd Grochowski jako Šiškov se převtělili v lidské trosky, které přes své zločiny vyvolávají soucit.

Neméně bezprostřední byl barytonista Olaf Bär v úloze politického vězně Gorjančikova. Když se zbitý plazí po zemi a hledá brýle, podá mu je mladičký Aleja, v této inscenaci obsazený nikoli zpěvačkou, nýbrž tenoristou Erikem Stoklosou. Přátelství muže a mladíka je záchvěvem lidskosti v pekle. V ostatních rolích se objevili i další čeští a slovenští pěvci, z nichž vynikal zvláště Aleš Jenis jako vězeň v roli Dona Juana.

Strhující, filmově detailní obrazy na jevišti tvořily jedinečný celek s hudebním nastudováním dvaaosmdesátiletého Bouleze, který dirigoval famózně hrající Mahler Chamber Orchestra. Boulezovo pojetí je neuvěřitelně dramatické a vyhrocené, takže jeho dopad je drtivý. Inscenace, jíž premiérové publikum aplaudovalo vstoje, ve Vídni končí už 18. května. Pak se přesunuje do Aix-en-Provence a Amsterdamu, později ji uvidí i v La Scale a Metropolitní opeře.

LEOŠ JANÁČEK - Z mrtvého domu
Theater an der Wien. Dirigent Pierre Boulez, režie Patrice Chéreau.
Hodnocení MF DNES: 100%

,