Jana z Arku by dnes zastavila tank

Jen výjimečně se na koncertních pódiích či jevištích objevuje velkolepé dramatické oratorium Jana z Arku na hranici. Jednu takovou příležitost mají dnes a zítra diváci ve Smetanově síni pražského Obecního domu, kde oratorium provede orchestr FOK s dirigentem Sergem Baudem.

Švýcarsko-francouzský skladatel Arthur Honegger dílo zkomponoval roku 1935. Kromě orchestru, dvou sborů a sólistů vyžaduje i několik herců.

Hlavní roli statečné Jany, která je netradičně mluvená, ztvární v Obecním domě francouzská herečka Frederika Smetanová, která už léta žije v Česku a podílí se zde na divadelním životě. Společně s Michalem Lázňovským navíc celý projekt režíruje.

Vytvořili jste jevištní koncepci pro oratorium, jež bude uvedeno v koncertním sále. Co tedy vlastně divák může očekávat?
Samozřejmě nepůjde o režii v klasickém smyslu, v koncertním sále nemůžeme hrát divadlo. Nicméně spolu s výtvarníkem Jiřím Vovesem, výtvarnicí kostýmů Petrou Hábovou a autorem nasvícení Petrem Voříškem jsme se pokusili spojit slovo s obrazy, a vnést tak do Smetanovy síně náznak příběhu. Divák by prostě neměl vidět pouze účinkující stojící vedle sebe. Jsme ovšem limitováni financemi, protože obléci do kostýmů nejen sólisty, ale i celý sbor by už bylo příliš náročné.

Jaké to je, mluvit na pozadí orchestru?
Po fyzické stránce hodně vyčerpávající, protože jde o skutečný boj proti orchestrálnímu zvuku. Zvlášť když nepoužíváme mikrofony.

Hraje se Honeggerova Jana z Arku ve Francii častěji než u nás?
Ne moc často, spíše jen výjimečně, právě kvůli své náročnosti. Ale například za druhé světové války, ve vichistické jižní části Francie, se pro posílení odvahy toto oratorium dávalo velmi často, bylo ovšem upravené do komorní verze.

Lze i v dnešním světě ještě najít nějakou obdobu vesnické dívky, která porazila armádu?
Myslím, že i v současnosti platí, že pevné přesvědčení dokáže leccos změnit. Vezměte si třeba Čínu před patnácti lety, kdy tam byla brutálně potlačená studentská revolta. Celý svět obletěl snímek jednoho kluka stojícího před tankem. Tak ta síla zastavit tank, to je přesně ono.

Janu jste hrála už před pár lety v Ostravě, vystupovala jste jako Esmeralda v Prodané nevěstě bratří Formanů, i jinak prokazujete hudební zázemí. Kde jste ho získala?
Já jsem vlastně vzešla z hudby, teprve později jsem se dostala k divadlu. Původně jsem vystudovala konzervatoř v Nice, obor harfa. Musím však přiznat, že už si z toho moc nepamatuji. Ale hudbu miluji a využívám ji ve své práci.

Zkušená divadelnice s vyhraněným vztahem k hudbě… To je kvalifikace pro operu. Nechtěla byste ji režírovat?
Ráda, ale zatím mi nikdo žádnou nenabídl.

Jak pokračujete se svým Divadlem Na voru, které jste založila a ve kterém hrají čeští i cizí herci?
Situace pro nezávislé ansámbly, jako jsme my, bez vlastní budovy, je finančně rok od roku horší. Hrajeme v Divadle Na Prádle, ale větší projekty uvádíme hlavně v zahraničí, což je jediná možnost, pokud chceme existovat. Navíc je to zajímavá zkušenost i pro české herce, zvlášť když pak vyjdou dobré kritiky ve významných pařížských listech.

Je ve Francii divadelní podnikání snazší?
Ne ve smyslu dosažení určité kvalitativní úrovně. To je velmi těžké. Ale když se vypracujete, získáte určité záruky: máte existenční jistotu a můžete jít dál - samozřejmě za předpokladu, že náhle něco nezkazíte. Kdežto tady můžete třeba osm let vykazovat výsledky, a přitom vůbec netušíte, jestli přežijete i devátý rok. Za takové situace, kdy neexistuje promyšlený systém hodnocení, se nedá pracovat s nějakou perspektivou.

Nelitujete toho, že jste se usadila právě v Česku?
Ne, protože tu jsou výborní umělci, pouze nejsou patřičně oceněni.

Francouzská herečka Frederika Smetanová

,