Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Standardy Janu Koubkovou nudí. V muzice i v životě

  7:46aktualizováno  7:46
Otevřenost, s jakou přistoupila Jana Koubková ke svému novému albu s názvem Smrt standardizmu, je až odzbrojující. U našich hudebních veteránů rozhodně není běžná, u veteránek je zcela ojedinělá a v jazzu, nebo hudbě jím poznamenané, se patrně ještě nevyskytla.

Jana Koubková | foto: Multisonic

Jana Koubková: Smrt standardizmu (obal CD)

Jana Koubková: Smrt standardizmu (obal CD)

U alba Smrt standardizmu, jehož název je stejný jako jméno hudební sestavy, která je nahrála a již Koubková přednedávnem nově založila, je naprosto prvořadá textová výpověď. Což je jistý paradox, protože Jana Koubková většinu své kariéry scatovala, experimentovala se slabikami a slovními hříčkami.

Souvislé texty sice zpívala už na několika minulých albech, nikdy však v takové míře jako na novince. A nikdy nešlo o tak plastický obraz toho, co se nadcházející sedmdesátnici honí právě teď hlavou.

Jana Koubková

Je to pochopitelně blížící se stáří (“Co mám dělat bejby/když mě nikde nechtěj/už mi není dvacet/a nejsem prostě in“), pocity osamění (Chtěla jsem víc než ty), ze kterých nabízí jen dočasný a zdánlivý únik alkohol (“To je věc/tekutý milenec/nejdřív vás nakopne/pak lehce zakopne/má vás úplně celou/celou i oblečenou/pak náhle nic/... do prčic“).

Tím však nemá být řečeno, že by šlo o album „ufňukané“, to ani náhodou. Už titulní song, ve kterém se Koubková vyrovnává se standardy jak v jazzovém smyslu (“Tenhleten jazz/ten mě teda nudí/standardní standardy/standardní jazz“), tak životní průměrností, je vlastně esencí vzdoru, který zpěvačku drží stále při chuti zkoušet něco nového.

Smrt standardizmu

Jana Koubková

Hodnocení­: 70%

Vzhledem k autenticitě výpovědi není důležité, že občas třeba někde zaskřípe rým, Koubková je živelná interpretka a „uhraje“ nakonec prakticky cokoli. A její dva hudební partneři, kytarista Roman Hampacher a bubeník Jan Červenka, ji v písničkách, sahajících stylově od blues po roztodivné zvukové experimenty, v nichž zpěvačka navazuje na svou hračičkářskou muzikantskou minulost, vždy podrží.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Linkin Park (Aerodrome festival, Praha, 11. června 2017)
Pohnutý život i smrt. Kdo byl Bennington, frontman Linkin Park

Kdysi měl piercing, pak tetování na zádech jako součást sázky i na prstu coby improvizovaný prstýnek z prvního manželství. Vysloužil si přezdívky Chazy Chaz...  celý článek

Midnight Oil na festivalu Colours of Ostrava
GLOSA: První český koncert Midnight Oil byl ryzí hudební lahůdkou

Páteční program Colours of Ostrava byl v nejlepším slova smyslu pestrý. Nabídl hudbu od filharmonie přes nejrůznější odnože world music po poctivý rock v...  celý článek

Óčko hledá nejlepší klip za posledních patnáct let
Óčko hledá nejlepší klip za posledních patnáct let. Tady jsou favoriti

Televize Óčko slaví patnácté narozeniny a hledá nejlepší klip, který za tu dobu v Česku a na Slovensku vznikl. Stovku jich hlasováním dodali diváci, patnáct...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.