Jana Koubková (obal CD)
Sice není slušné u dámy mluvit o věku, ale zde můžeme učinit s klidným svědomím výjimku. Protože určitě nikdo, kdo v poslední době Janu Koubkovou viděl na pódiu, by jí sedmdesátku nehádal. Stále srší svou pověstnou energií, a nedávno dokonce založila novou kapelu, kterou s provokativností sobě vlastní pojmenovala Smrt standardizmu.
Její nahrávka písně Chtěla jsem víc než ty také coby bonus uzavírá dvojalbum, které nese název podle jedné z oblíbených zpěvaččiných slovních hříček Jazz? Oh, yes! a vročení 1976–2014.
V posledních letech vydává Koubková své nahrávky výhradně na menších labelech, dvě nejzásadnější porevoluční desky Absolonie (nahrané roku 1996 s perkusistou Milošem Vacíkem v krápníkových jeskyních) a Tenerife Blues (s Českým klarinetovým kvartetem, dnešní Clarinet Factory, vydané o rok později) vyšly například u Faust Records.
Na portrétní vzpomínkové dvojalbum se naštěstí podařilo Supraphonu, který má samozřejmě v archivu zpěvaččinu tvorbu ze 70. a 80. let, získat nahrávky od všech vydavatelství i od Českého rozhlasu a České televize. Díky tomu ve výběru nic podstatnějšího z překotné kariéry Jany Koubkové nechybí.
Talent, hravost, potřeba hledat
Podobný dvojdiskový výběr Jany Koubkové už jednou před pár lety vyšel. Ovšem mimo český a evropský trh, v Japonsku pod názvem Jana Koubková, Vocal Virtuoso. To je ostatně pro řadu českých svébytných hudebníků, kteří "nejsou doma proroky", poměrně typické.
Dvojalbum Jazz? Oh, yes! je sestaveno v podstatě chronologicky. Portrét zpěvačky, jejíž doména je ve scatu a experimentech s hlasem i hudebními nástroji, ale umí dobře zazpívat i jazzový standard nebo blues, je vykreslen do zajímavých a mnohdy už zapomenutých detailů.
Ukázkou jsou připomenuty první kroky s Jazz Sanatoriem legendárního kontrabasisty Luďka Hulana, jedné z průkopnických osobností českého moderního jazzu, který byl prvním kapelníkem Jany Koubkové a jejím "učitelem".
Jako členka slavného tria Horký dech společně s Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem Koubková nahlédla na kraj rockové muziky a jen o pár let později (1985) natočila jednu ze svých nejlepších desek Bosa, pohříchu v kompletním znění dodnes nereeditovanou na CD.
Inspirované jiskření s japonskou klavíristkou Aki Takase prezentují ukázky z alba Jazzperanto, rockový a latinský výraz dostala Koubková jako členka Yandim Bandu Slávka Jandy. A pak přicházejí 90. léta, dvě již zmíněná zásadní alba a řada dalších koncepčních i v podstatě náhodných nahrávek, často s velmi osobními zpěvaččinými texty, které nedávno vyšly v knize Básně z jazzové dásně. Více o knize zde.
Talent, hravost, neustálá potřeba hledat a překvapovat sebe i posluchače. To všechno z dvojalba Jany Koubkové vysvítá ve vrchovaté míře.
