Otvírá je jen ve chvíli, kdy se k ní přidává hlas jejího producenta a především partnera Eddieho Stevense. Oba se spokojeně uculují, hraje cimbál.
Jana Kirschner a Eddie Stevens v nahrávacím studiu Sono
Na pozdější dotaz, kdo že to vlastně jde, se zpěvačka jen usměje. "Kdokoli chcete. Můžete to přenést na politiku, osobní život, své sny," říká a pohledem uhýbá ke stropu, jako by tam sama hledala odpověď. "U vás by to mohli být třeba blaničtí rytíři," naráží na vrchol prezidentské kampaně a muzikanti jen souhlasně přikyvují.
Novou nahrávku, kterou ve studiu připravuje, popisuje jako desku oproštěnou od závazků. Bezejmenný titul, který by ráda vydala letos na podzim, totiž nesvazuje žádná smlouva, striktní požadavky producentů ani finanční motivace.
Není důvod být smutný
"Jsem volná. Vlastně jediný závazek, který teď mám, je má dcera Matilda. A to je ten nejlepší," říká zpěvačka. Meditativní skladbu, kterou zrovna natočila, však označuje za výjimku. "Budou i veselejší písničky, slibuji," směje se a vaří všem muzikantům kávu.
"Nemám důvod být smutná. Přestěhovala jsem se do Prahy, našla jsem Ho a mám Ji. Oddychla jsem si, že mám za sebou honění se za vysněným partnerem, zmizel ten tlak, který jsem cítila. Všechno jsem zvládla. Rozchody, špatná období, osobní zmatek. Bude to deska ženská. Silná, elegantní, zároveň přímá. A hlavně opravdová. Něco jako Sophia Loren z Martina," říká a na chvíli se odmlčí, jako by se na vteřinu proměnila ve svůj idol.
Jana Kirschner v nahrávacím studiu Sono
"Edko", jak svému příteli říká, se mihne kolem stolu. Hledá nějaký kabel, letmo zpěvačku pohladí po rameni a zase se ztrácí ve studiu, kde den předtím dotočil s muzikanty z Anglie i Slovenska. Ona se za ním dívá. "Bude to deska o okamžiku. Silných emocích, pocitech. Mnohem těžší než najít partnera je ten moment, kdy stojí před vámi a vy tušíte, že by to mohl být on. Leknete se mnohem víc, že je to zkrátka tu. A najednou to budování domova není tak těžké," stále ho pozoruje za dveřmi.
Domov jako pupeční šňůra
Domov, jak se však ukazuje, pro ni zatím není místem, kde žije se svou rodinou. Nastěhovali se na pražský "Jiřák", jak zpěvačka líčí. "Vždyť já to ani neumím vyslovit. Doma budu vždy na Slovensku. Tedy tam, kde jsem se narodila. Beru ho trochu jako pupeční šňůru, kterou stále nechci přestřihnout," usrkává z hrnečku.
Přece jen může srovnávat. Po letech u východních sousedů, odkud jako hvězda vylétla do Anglie, kde se naopak snesla rovnýma nohama na zem, si na nic nemusí hrát. "Nechci tvrdit, že o peníze nejde. Předchozí deska Krajina rovina byla druhým nejprodávanějším titulem u společnosti. Ale u mých věcí, které jsou pro tuhle desku všechny nové, jsme se nikdy nebavili o výdělku jako o té nejdůležitější věci," říká a vyhlíží dceru, která začala v kočárku plakat.
Eddie Stevens chodil mezi muzikanty bosý, v režii se častou zouvala i zpěvačka.
"Z téhle desky jí zatím nic nezpívám. Vlastně z mých věcí je toho málo, ona má své oblíbené písničky," říká a brouká jí tichou melodii.
Když se zeptám, jestli vzniká deska tak dobrá, aby mohla vyhrát nějakou cenu, vzdychne. "My už na Slovensku žádnou pořádnou cenu nemáme. Vy ale máte pěkného Anděla," šibalsky mrkne.
