Janu Werichovi v bondovce Žiješ jen dvakrát koukají jen vlasy. | foto: Euromedia Group – Ikar

Duo Suchý a Suchý objevilo, že si Jan Werich zahrál v bondovce

  • 12
Bratři Jiří Suchý a Ondřej Suchý se nezávisle na sobě setkávali se svým velkým vzorem. Své vzpomínky nyní shrnuli ve společné knize Pan Werich z Kampy, která obsahuje řadu dosud nezveřejněných faktů a unikátních fotografií.

Když ve hře Divotvorný klobouk viděl poprvé na scéně Jiřího Voskovce a Jana Wericha, změnil Jiří Suchý svou dráhu. Zejména pod jejich vlivem napsal zakladatel Semaforu první texty. Jeho o čtrnáct let mladší bratr Ondřej Suchý šel trochu jinou cestou, od kresleného humoru po knihy o legendách včetně textu Werichův Golem a Golemův Werich.

Přebal knihy Pan Werich z Kampy

Muže, k němuž s obdivem vzhlíželi, poznali oba osobně. Scházeli se s ním vesměs každý zvlášť, své vzpomínky však vydávají společně pod názvem Pan Werich z Kampy. Spolu také knížku pokřtí na úterní autogramiádě v pražském Luxoru.

Zlosynova čupřina

Jak píší ve dvou? "Loni mi Jiří nabídl spolupráci na písňových textech do semaforské Mam'zelle Nitouche, a když se to díky elektronické poště dařilo, napadlo mě, že bychom stejně mohli udělat první společnou knížku. A protože jsme oba v minulosti napsali o Janu Werichovi řadu článků, zbývalo se domluvit, jak vzpomínky spojit a doplnit o nezveřejněné postřehy. Jiří souhlasil, navrhl název Pan Werich z Kampy a budoucí knížku jsme si rozdělili na dvě půlky. Texty jsme si navzájem četli, abychom se neopakovali, a já se dočkal pocty, kdy Jiří k mým hovorům s Werichem napsal – Jako bych ho slyšel. Sešli jsme se až nad obrazovou přílohou," líčí Ondřej Suchý.

Kniha zahrnuje též údaje o Werichových poválečných zahraničních aktivitách: zahraniční plakáty českých filmů Císařův pekař, Byl jednou jeden král a Až přijde kocour či obálky knih Italské prázdniny, Fimfárum i děl, jež vyšla o Werichovi či V+W v Anglii, Jugoslávii, Rusku, Polsku, Izraeli, Francii, Německu, Švýcarsku i ve Státech. Ondřej Suchý navíc doložil, že v bondovce Žiješ jen dvakrát, kde byl na poslední chvíli pro nemoc nahrazen, si Werich zlosyna přece jen zahrál. "Některé již natočené záběry s Werichem, ve kterých jeho nástupci není vidět do tváře, totiž ve filmu zůstaly – rozhodně chomáček vlasů nad křeslem patří Werichovi, neboť padouch byl nakonec holohlavý," směje se objevitel.

O komunismus jim nešlo

Důležitou kapitolu tvoří obhajoby: Ondřej Suchý hájí Janu Werichovou či fakta "ochladnutí" mezi Werichem a Miroslavem Horníčkem, jeho bratr brání přímo Wericha.

Jan Werich v bondovce Žiješ jen dvakrát

"Vytýká se oběma klaunům, že se exponovali pro komunismus, ale přímo o komunismus jim nikdy nešlo. To slovo v jejich hrách vůbec nepadlo," dokládá Jiří Suchý, že V a W jako jiní umělci doby jen sympatizovali s levě orientovanými intelektuály. Před komunisty však Voskovec utekl a Wericha umlčeli. "Jednou si mi postěžoval – ani nevíte, jak je hrozný, když je každej den neděle," vzpomíná Jiří Suchý.