Jan Steklík, Ramínko

Jan Steklík, Ramínko | foto: Topičův salon

Sochy i koláže. Jan Steklík vzdává hold Karlu Neprašovi

  • 2
Setkáním Jana Steklíka a Karla Nepraše započalo celoživotní přátelství, jež vyústilo i v ustavení neformálního undergroundového seskupení Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Steklík nyní až do 4. července vystavuje v pražském Topičově salonu.

A v rámci výstavy nazvané Nepraš & Steklík Navzájem zároveň vzdává hold i svému zesnulému souputníkovi. Několik sochařských kompozic Karla Nepraše tak doplní především Steklíkovy koláže a asambláže nebo fotodokumentace jedné z landartových akcí ze sedmdesátých let nazvané Letiště pro mraky.

Hostem výstavy se stala rovněž německá umělkyně z Kolína nad Rýnem Annegret Heinlová (1946), jež s oběma protagonisty na přelomu století často vystavovala a pomáhala v prezentaci jejich tvorby i v Německu.

Vůbec poprvé se Steklík a Nepraš setkali v roce 1960 v ateliéru Jana Koblasy. Již v té době se kolem nich a s nimi formovalo celé nekonvenční umělecké hnutí. Samotná Křížovnická škola, do jejíchž aktivit se zapojovali, spatřila světlo světa patrně v roce 1963, na jednom z pravidelných "sezení" zakládajících členů, v dnes již neexistující hospodě U Křížovníků na Starém Městě v Praze.

Šlo o zcela ojedinělé volné sdružení, jež propojovalo všednodenní realitu s uměním. Aktivity Křižovnické školy se také vesměs odvíjely v různých netradičních prostorách a prostředích, především v restauračních a pivních zařízeních nižších cenových skupin.