Kája Saudek, kesba k filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970)

Kája Saudek, kesba k filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) | foto: Gallery of Art Prague

Magický svět Saudků. Výstava připomíná osmdesátiny slavných bratrů

  • 6
Sto šedesát kreseb Káji Saudka a stovku fotek jeho dvojčete Jana představuje výstava k jejich osmdesátinám v Gallery of Art Prague, která začíná v pátek a potrvá až do konce ledna 2016.

„To je incest, všechny by vás mohli stíhat za spolupachatelství,“ oznamuje žertem Jan Saudek fotografům, když pózuje a snáší smršť blesků před snímkem, na němž se líbá se svým dvojčetem. Jeho bratra Káju, který po nehodě leží v kómatu v nemocnici, zastupuje na zahájení výstavy manželka a dcera. „On byl tak plodný,“ kochá se Jan pohledem na Kájovy obrázky. „Ale děti má jen dvě.“

Retrospektivní výstava bratrů Saudkových Saudek 80 obsadila celé jedno patro galerie na pražském Staroměstském náměstí. Kromě samotné tvorby tu je k vidění také replika slavného okna, u nějž vznikla řada Janových snímků, torzo motorky, která prostupovala Kájovou tvorbou, a do jedné z místností přenesli kus kreslířova ateliéru. „Je to hezká vzpomínka a opravdu to vypadá podobně jako doma,“ tvrdí Saudkova dcera Berenika.

Černobílá je dobrá

Jan Saudek vybral jak notoricky známé fotografie, tak dosud nepublikované kusy. „Retrospektiva od začátku 50. let až po současnost nemůže být ochuzena o klasické fotografie, jako je Život, emotivní snímek muže držícího novorozence, tak například Hey Joe a Hey Joe po třiceti letech, fotky, které zachycují stejné místo s rozdílem třiceti let,“ uvádí galerista Zdeněk Kočík.

Všechny vystavené exponáty pocházejí přímo z archivu Jana Saudka. A všechny jsou černobílé, ač autor je známý tím, že své snímky koloruje. „Tvrdí se, že fotografie měla nahradit obrazy, ale já myslím, že nahradila grafiku. Dobrá fotka barvu nepotřebuje,“ soudí Saudek. A proč tedy s kolorováním začal? „Před čtyřiceti lety jsem žil jako chudý nádeník, ale děvečky jsem si vodil. Dělal jsem fotky černobílé i v sépii a těm dámám se líbily ty barevné. Tak jsem se podřídil lidovému vkusu.“ Takže i známé kolorované obrázky se tu představují ve své ryzí podobě.

Jan Saudek, Life, 1966

Pomník zaživa

„V části věnované Kájovi jsem se snažil zachytit nejen známé komiksové kresby,“ vysvětluje Kočík. Výjimečné jsou třeba malované titulky pro televizní pořad Vlaštovka i kresby, které se staly inspirací pro Janovy fotografie. „Myslím, že Kája by měl ohromnou radost, že se tu objevily i jeho starší věci. A samozřejmě vím, že Jan Káju inspiroval ke kresbám a Kája Jana k fotografiím,“ říká kreslířova manželka Johana Saudková.

„Jsem ráda, že na některých fotografiích, i když už to není úplně poznat, jsem já,“ dodává. „Je to takový pomník zaživa,“ vtipkuje Jan.

Jan a Kája Saudkovi se narodili 13. května 1935. Kája se s komiksy seznámil již v dětství. Do širšího povědomí se dostal v roce 1966, kdy jeho kresby využil Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii? Jan Saudek se v tvorbě zaměřuje na ženské tělo i na motivy vztahu ženy a muže. Svá díla vystavoval po celém světě a v roce 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury. Výstava potrvá do konce ledna příštího roku.