Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Révai: Zpěvák ze mě nikdy nebude

  18:11aktualizováno  18:11
Před deseti lety byl Jan Révai obyčejný automechanik z Kladna. Od ostatních kluků se lišil snad jenom tím, že rád tančil. Pak přišly konkurzy do muzikálů Dracula a Johanka z Arku, role v úspěšném snímku Rebelové a televizní moderování výsledků soutěže Zlatý slavík. Ve středu byla premiéra filmu Zatracení, ve kterém Jan Révai hraje jednu z hlavních rolí. Není tedy divu, že zažívá hektické období - stále ho někdo žádá o rozhovor a pózování pro fotografy....
Píše se o vás, že prý děláte kariéru přímo raketovou. Máte radost?
Nevím, jestli se to dá nazvat raketová kariéra, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že to není příjemné. Prostě jsem z nuly přeskočil hodně vysoko. Nikdy jsem nestudoval ani tanec, ani herectví a teď tu mezeru cítím. Pokud se chci udržet, mám se ještě co učit. Ale o nějaké radosti bych v tuhle chvíli raději nemluvil. Když jsem se viděl ve filmu Zatracení, připadalo mi moje hraní naprosto katastrofální.

Nepřeháníte? To jste tak sebekritický?
Ne, vážně mi ten výsledek nepřipadá dobrý. Když se člověk vidí a slyší, uvědomuje si, že by to teď hrál jinak. Film vznikal před rokem. Už nějakou dobu chodím na hodiny herectví a vím, co je tam špatně. Ale každý film asi nemůže být podařený jako Rebelové.

Ten máte rád?
Bylo to takové moje miminko. Moje první velká hlavní role a film má úspěch.

Snímek Zatracení se však odehrává v daleko drsnějším prostředí. Byl natočen podle skutečných osudů dvou Čechů zadržovaných v Thajsku. Je vám jich líto, nebo si říkáte, že si to zavinili sami?
Podtitul filmu je: Může se to stát i tobě. Já tomu však nevěřím. Je legrační, že to říkám zrovna já, ale nedovedu si představit, že bych si zahrával s drogami. Není jasné, nakolik to ten kluk udělal z vlastní vůle a nakolik k tomu byl donucen. To ví jen on sám.

Ptám se i proto, že jste svého času také ve vězení dva roky pobyl.
Ano. Bylo to proto, že jsem chtěl naivním způsobem vyřešit své dluhy. Později, když o mě začala média jevit stále větší zájem, jsem samozřejmě očekával, kdy to přijde. Kdy se na to někdo zeptá. Bylo to břímě, které mě tížilo. Když se to pak provalilo, rozhodně to nebylo nic příjemného. Je ale lepší, že už je to venku.

Co je to naivní způsob řešení dluhů? Jak to nazval soud?
Nezlobte se, ale nechci mluvit o tom, co jsem konkrétně tehdy udělal. Dokonce mi to připadá, jako bych se tím dělal zajímavý, jako bych si budoval kariéru vyprávěním, že jsem byl ve vězení. Opravdu nechci.

To jste asi na začátku kariéry nečekal, co všechno budete muset jednou v novinách vysvětlovat. Jak jste si zvykal?
Nikdy jsem nepředpokládal, že to nabude takových rozměrů. Ale když už jsem tady, tak to musím dotáhnout do konce. Samozřejmě, že je příjemné, když mě někdo pozná, když se usměje. Ale opravdu se nepovažuju za nějakou hvězdu.

Máte někoho, ke komu si chodíte pro radu, jak se ve světě showbyznysu chovat?
Mám pár starších přátel, se kterými se radím, co a jak. Když mi řeknou, proč dělat to či ono, věřím jim. Cest je hodně a některé cestičky do stran mohou být navíc velmi výhodné a lákavé, ale ne vždy správné.

Vaše působení je však přitom dost různorodé. Muzikály, tanec, moderování, filmy... Nebojíte se, že když budete dělat hodně věcí najednou, nakonec ani jedna nebude úplně ta pravá?
Pro mě to jsou všechno zkušenosti, a ty jsou tou nejlepší školou. Píšou o mně, že jsem herec, tanečník, moderátor, zpěvák a já nevím co ještě. Přitom jim říkám: na zpívání zapomeňte, zpěvák ze mě nikdy nebude. Moderátor také nejsem. Uvádění Zlatého slavíka jsem vzal, protože mi to připadalo jako výjimečná šance. Pak se psalo, že výsledek byl špatný. Jenže i to je zkušenost.

Člověku je asi dost nepříjemné, když o něm někdo cizí tvrdí, že jeho uvádění televizního přenosu sledovaného desítkami tisíc lidí se nepovedlo...
Co kritik, to názor. Musím to vzít a ještě být rád, že jsem se něco dozvěděl a přiučil. Je lepší vědět, co můžu zlepšit, než být přesvědčený, že je vše v pořádku, a ono by to tak ve skutečnosti nebylo.

Ale neříkejte, že vás to nenaštve...
Ale to víte, že si řeknu: sakra, sakra...

Jsou vaši rodiče rádi, když o vás čtou v časopisech, nebo by byli raději, kdybyste se držel poctivého řemesla"?
Maminka byla reprezentantkou v gymnastice a také ochotničila, takže je jí tenhle svět tance, filmu a muzikálů blízký. Vím, že jsem jí i tátovi udělal radost. Zvlášť po tom všem, kdy jsem se je dost natrápil.

Jak jste se vlastně dostal k tancování? To není pro kluka moc obvyklá záliba.
Začal jsem s tím až po tanečních. V kulturním domě v Kladně jsem čtyři roky dělal latinskoamerické tance. V osmnácti jsem uspěl v konkurzu do taneční skupiny UNO. Jenže pak přišel ten průšvih. Až po dvou letech jsem udělal konkurz do Draculy. A to byl zlom. Jenže ještě teď doháním to, co mi chybí. A že toho je...

Co se vám na tanci tak líbí?
Myšlenka obyčejně vede k tomu, abyste něco řekla. Mě vede k tomu, abych ji vyjádřil pohybem. Pak už to jde do celého těla, hraju si s tím.

Dá se tancem slušně uživit?
U nás v republice asi ne. Právě muzikály jsou určitou zárukou, že má člověk na nějakou dobu jistý zdroj příjmů. A pak jsou tu kšeftíky vystoupení na různých akcích. Je to podobné, jako když herci jezdí do menších měst moderovat různé plesy a hledají způsoby, jak si přivydělat.

A chodí na večírky a vítají každou zmínku v časopise o tom, kde s kým byli, aby se na ně nezapomnělo. Nevadí vám, že tak trochu patříte do společností lidí, kteří se pořád dokola objevují ve společenských magazínech?
To víte, že bych chtěl, aby se mluvilo o mé práci, a ne o tom, kde jsem byl jak oblečený, s kým jsem tam byl a kdo je zrovna má přítelkyně.

A nejde to jinak? Některé herce na večírcích neuvidíte a nabídek na role mají dost.
To jsou ale lidé, kteří hrají třeba už dvacet let. Mají angažmá, mají práci. Jsou to vystudovaní herci. Nedivím se jim, že se neukazují na společenských akcích. Ví se o nich, ať tam chodí nebo ne. Já jsem pořád v profesním vývinu a dnes je bohužel doba, kdy je důležité zůstat alespoň v malém povědomí veřejnosti. Ale rozhodně nejsem večírkový typ.

Máte nějaký cíl? Něco, o čem si říkáte: to bych chtěl?
Netoužím po velkých rolích. Bohužel si většina lidí myslí, že je důležité mít velkou roli a být takzvaně slavný. Jenže mě opravdu připadá důležitější mít více menších příležitostí, učit se, zdokonalovat. Chtěl bych zůstat nohama na zemi.

Jan Révai

Jan Révai (28) pochází z Kladna. Tam se vyučil automechanikem. Po tanečních se začal věnovat latinskoamerickému tanci v klubu kladenského kulturního domu. Uspěl v konkurzu do taneční skupiny UNO, později v konkurzu do muzikálu Dracula a dalších. Dnes vystupuje v Pomádě a v muzikálu Johanka z Arku. Jeho první hlavní filmová role byla v hudebním snímku Rebelové. Za ni získal spolu se Zuzanou Norisovou cenu za nejromantičtější filmový pár na moskevském festivalu Tvář lásky a cenu za nejsympatičtějšího dospělého herce na filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově. Nyní se představuje ve filmu Zatracení natočeném na motivy osudů Čechů zatčených v Thajsku za pašování drog.

Jan Révai ve filmu Zatracení.

Jan Révai ve filmu Zatracení.

Jan Révai ve filmu Zatracení.

Jan Révai ve filmu Zatracení.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z klipu k písni Struny
VIDEO: Fast Food Orchestra v klipu napíná Struny tak akorát

Oblíbená ska kapela Fast Food Orchestra vydá letos v říjnu, po třech letech od předchozí desky Zen, nové album. První ochutnávkou z něj je singl Struny, který...  celý článek

Sestřih ze seriálu Patnáctiletí
VIDEO: Óčko v seriálu odhaluje zákulisí patnácti nejlepších klipů

Televize Óčko v rámci oslav svých patnáctin hledá nejlepší český či slovenský klip, který za tu dobu vznikl. Hlasovat pro něj je možné ještě během středy....  celý článek

Holden (Rock for People 2017)
VIDEO: Holden pořídil klip na festivalu, zpívá o trablech se sirupem

Kapela Holden přichází s videoklipem k písni Malinovej sirup ze své aktuální desky Střepy v postelích. Klip je plný emocí, protože vznikl v rámci vystoupení na...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.