Jan Kohout (obal)
"Můj ošetřující lékař, dej mu pámbu nebe, mi často říkával: 'Piš to, piš to, kurva, dyž už seš takovej magor!'", začíná Jan Kohout nejrozsáhlejší, zčásti autobiografický, zčásti fantaskní text knihy.
Nejen na něm autor praktikoval u surrealistů velmi oblíbenou metodu automatického psaní. "Mohu říci jen tolik, že namouduši nevím, proč toto píšu, že nemám nejmenší zdání, co napíšu po této větě, a že nad tím vůbec nehodlám přemýšlet," říká Kohout doslova.
Jan Kohout (1960) knižně publikoval zatím pouze jednou, v Edici Analogonu mu vyšla v roce 2004 sbírka Pohádka o Ničem, poezii však vydával i časopisecky. Jako výtvarník se zabývá různými technikami (kresbou, koláží, výtvarnými objekty) a má za sebou několik samostatných i skupinových výstav. Ostatně i jeho domov v obci Hracholusky má sám podobu výtvarného díla.
Kniha Motýli nad propastí obsahuje vesměs jeho dosud nepublikované texty. Kromě zmiňované prózy to je rozsáhlá sbírka krátkých básní, podle níž byl celý soubor pojmenován, několik rozsáhlejších básnických souborů a sbírka Čtyřverší, kterou doplňují autorovy kresby. Jednotlivé oddíly jsou proloženy Kohoutovými obrazovými básněmi z cyklu Co nového ve starých novinách.
František Dryje u objektu Jana Kohouta
Doslov ke knize pak napsal jeden z nejvýznamnějších současných surrealistických umělců a teoretiků František Dryje. "Bylo mi zřejmé, že mám před sebou autentický projev, jenž své stylotvorné automatismy nijak nepromýšlí, leč prožívá, ba možná hezky po Medkovsku tráví a dáví," říká o svém prvním seznámení s Kohoutovou poezií.
A sám autor o své tvůrčí metodě píše: "Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě."
