Kniha je napsána formou rozhovoru s brněnským rozhlasovým redaktorem a respektovaným hudebním publicistou Milanem Tesařem. Hrubého vzpomínky jsou jakousi kronikou toho, čemu bychom mohli říci "rock pro dospělé", od 70. let do dneška.
Byl to Hrubý, kdo českému publiku ukázal, že housle, před jeho vstupem do ETC... Vladimíra Mišíka nástroj rockery spíše opovrhovaný, mohou v kapele plnit stejnou úlohu jako ikonická elektrická kytara.
Jan Hrubý v 70. letech jako člen ETC...
Ostatně, jednu dobu měli ETC... na svém plakátě Hrubého housle jako dominantní motiv a sám hudebník byl bezesporu hlavní instrumentalistickou hvězdou souboru. Podobně tomu bylo i u dalšího zásadního angažmá Hrubého života, kdy v době Mišíkova zákazu v první půli 80. let nastoupil do obnoveného Framusu 5 Michala Prokopa a stal se významným spolutvůrcem alba Kolej Yesterday. Tato dvě angažmá se víceméně prolínají či střídají (včetně ne vždy jednoduchých rozchodů a opětných spopjení) dodnes.
Hrubý ovšem spolupracoval koncertně nebo studiově prakticky s celou českou scénou, od folku přes jazz po pop. To je ostatně jediná podstatná chyba knihy. Že totiž neobsahuje kompletní houslistovu diskografii včetně všech "bokovek". Byl by jistě nadlidský úkol ji sestavit, ale o dohledání těch nejdůležitějších se autor či jiný přizvaný spolupracovník pokusit měl.
Jan Hrubý, Sean Barry: Společné světy (obal alba)
Trojalbum Společné světy představuje Jana Hrubého ve třech různých polohách, je ale zbytečně předimenzováno. Jeho jednoznačným těžištěm a opravdovou perlou je druhý disk Ukázal jsi mi cestu..., který houslista natočil společně s irským zpěvákem a virtuosem na keltskou harfu Seanem Barrym (známým mimo jiné z doprovodné skupiny Lenky Filipové) a svou dcerou, flétnistkou Andreou Kudrnovou.
Obsah tvoří do křehkých aranžmá upravené lidové písně převážně irské a skotské provenience, tedy hudba, která do Hrubého rukopisu prosakuje odedávna. Na prvním disku, který nahrál Hrubý pouze sám, najdeme úpravy českých a moravských lidovek. Záznam je však až příliš poznamenán syntetickými zvuky, které přehlušují teplo houslí.
A závěrečný disk, na němž do klasických variací sám protagonista recituje Havlíčkova Krále Lávru, berme jen jako opravdový raritní bonus pro největší fanoušky.
