Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Hřebejk se chopil komedie, která se zvrtne

  13:21aktualizováno  13:21
Když začínající dramatik, jinak poměrně úspěšný komik Patrick Marber psal svou hru, v originále nazvanou Closer, v českém překladu Na dotek, věřil v úspěch.

Jan Hřebejk - Nemám vysněnou herečku, říká Jan Hřebejk. | foto: 2Media

Ten se v Marberových očích rovnal tříměsíčnímu uvádění na komorní scéně londýnského Národního divadla.

Hra z roku 1997 se však rozletěla do West Endu, na Broadway, hrála se ve více než padesáti dalších zemích a o jejím autorovi se začalo mluvit jako o jednom z nejslibnějších a nejzajímavějších mladých britských dramatiků.

Patrick Marber napsal také filmový scénář, podle nějž Na dotek s hvězdami jako Julia Robertsová, Natalia Portmanová či Clive Owen natočil Mike Nichols. Není bez zajímavosti, že pro filmový skript použil Marber jeden drobný nápad, který viděl v první české inscenaci Zdeňka Potužila v pražském Divadle Rokoko.

Text si ostatně česká a moravská divadla oblíbila: verze, kterou v režii Jana Hřebejka dnes uvede pražské Divadlo Na Jezerce, se hrála mimo jiné i v Brně nebo v Opavě. Hřebejk do své inscenace o zvláštním milostném čtyřúhelníku obsadil Marka Daniela, Kristýnu Lišku Bokovou, Jiřího Macháčka a Natašu Burger – herce, kteří se již sešli v Hřebejkových filmech.

Filmové tváře na jevišti Hřebejk přiznává, že nejdříve se seznámil s Marberovým a Nicholsovým filmem.

„Zaujal mě, připadalo mi, že je to vhodný titul pro jevištní uplatnění filmových herců, s nimiž jsem předtím spolupracoval. I když samozřejmě Marek Daniel hraje na mnoha pražských scénách, Nataša Burger s tím začíná, u Jiřího Macháčka je už spíš vzácnost vidět ho na jevišti, stejně jako Kristýnu Lišku Bokovou. Když jsem o tom začal přemýšlet, zajímalo mě právě toto obsazení. Využil jsem velkorysosti principála Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského, že můžeme dát dohromady tým filmových herců a pustit se do hry,“ říká Hřebejk.

Stále ještě existuje publikum, na které může Marberova hra o odcizených, krutých vztazích čtyř současných Londýňanů působit šokujícím dojmem. Když ji uváděli v Opavě, divadlo dopředu raději na letácích varovalo, že na jevišti se publikum dočká vulgárních slov. Proslulou se stala komicky působící scéna, v níž mužští protagonisté hry, novinář Dan a lékař Larry, jeden pod mužskou, druhý pod ženskou identitou, chatují a jejich virtuální rozhovor brzy sklouzne do pornografického líčení.

Sám Hřebejk Marberovu hru charakterizuje jako psychologickou tragikomedii: „Jde o žánr, který mám velice rád. Jsou tam zajímavé, nejednoznačné charaktery, pro určitou část publika, myslím, hra neztratila ze své provokativnosti, kontroverze nebo možná palčivosti.“ Mezi láskou a nenávistí Podle režiséra je na hře nejobtížnější najít míru pro odstínění dialogu.

„V řadě scén se totiž dialog často láme. Z velké zamilovanosti se najednou zlomí až do nenávistných tónů. Marber to dělá velmi rafinovaně. Každý člověk něco takového zná ze života. Poklidná večeře se najednou zvrhne ve vodopád výčitek a otevírání starých ran. Zná to i publikum. A úkol herců a režiséra je najít věrohodný klíč, aby to lidi v jevištním ztvárnění strhlo, aby cítili smysl toho, proč jsou v hledišti,“ uvažuje Hřebejk.

Patrick Marber, který text vidí především jako kus o lásce nebo – slovy svého bonmotu – „romantickou komedii, která se zvrtne“, vždy popíral, že by dílo mělo autobiografické rysy.

„Všechno je pravda, ale nic z toho se nestalo. Je to pravda v emocionální rovině, ale situace, zápletka či příběh není z mého života, ačkoliv jsem zažil většinu pocitů, které zakusí postavy v mé hře. Když je člověku dvacet, vypadá to, že vztah může krachnout každých dvacet minut nebo tak nějak. Kolem třicítky je to pět až deset let. Žárlivost zaklepe na rameno s otázkou: Vzpomínáš si na mě? Totéž nevěra. Pro některé lidi v publiku je to strašlivá připomínka toho, co zažili. Ti, kteří tím zrovna procházejí, se poznávají. Mám dopisy, v nichž se pisatelé ptají: Přesně jste popsal můj život, jak jste to všechno věděl?“ vyznal se Marber v rozhovoru s kritikem listu Daily Telegraph.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Martin Kraus a Chantal Poullain v novém nastudování Šesti tanečních hodin v...
Hrát u Bolka je moje srdeční záležitost, říká Chantal Poullain

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.  celý článek

Jan Kříž se vrátil na jeviště Divadla Kalich. Po návratu hrál muzikál Pomáda.
Mezinárodní úspěch. Jan Kříž se chystá na roli v německém Plesu upírů

Muzikálový herec a dvojnásobný držitel Thálie Jan Kříž uspěl v konkurzu na připravované německé nastudování Plesu upírů. Celou příští sezonu tak stráví v...  celý článek

Josef Moravec (uprostřed) jako Orfeus a Yvona Škvárová jako Veřejné mínění v...
RECENZE: Orfeus v Evropském parlamentu, Národní v uměleckém suterénu

Jestliže nedávný pokus Opery Národního divadla o italskou komedii připomínal upachtěnou televizní estrádu, pak pokus o humor v nové inscenaci Offenbachovy...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.