Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Jamie Cullum umí jazz odjakživa, teď ale uzrál

  11:16aktualizováno  11:16
I když se o britském pianistovi a zpěvákovi Jamiem Cullumovi mluví jako o jazzmanovi od jeho počátků, první téměř plně jazzové album vydal až nyní.

Jamie Cullum (Colours of Ostrava 2013) | foto: Ivan Prokop

Jamie Cullum: Interlude (obal alba)

Deska se jmenuje podle úvodní skladby Interlude od Dizzyho Gillespieho – a stejně tak by se mohla jmenovat A Night In Tunisia, tak je totiž skladba bebopového průkopníka mezi nejhranějšími jazzovými standardy známější. Ale to není tak podstatné.

Veledůležité naopak je, že už tato píseň, kterou Cullum pojal podobně jako jazzová diva Sarah Vaughan, krásně předurčuje ladění desky. Cullumův hlas nyní, v pětatřiceti letech, tedy na prahu středního věku, vyzrál, dostal zajímavou ležérní a přitom stylově přesnou polohu.

Interlude

Jamie Cullum

Universal 2014

Hodnocení: 85 %

A sound nahrávky, který ctí tradici malých jazzových komb jako v tomto případě, nebo širších sestav s dechy (Walkin’, Lovesick Blues) i smyčci (Good Morning Heartache), je stylový neméně. Přímo volá po posezení někde v klidu, se skleničkou koňaku a dobrým doutníkem. Retro, které má dotaženou atmosféru a neoddiskutovatelnou kvalitu, opravňuje smysl své existence.

V době, kdy alba jazzových standardů zpívají už i hvězdy toho nejkomerčnějšího popu a retro je jedním z hudebních, ale třeba i módních hitů už bůhvíkolikáté sezony, samozřejmě není nic divného na tom, že k tomuto trendu zatoužil přiložit polínko i tenhle jurodivý obdařený muzikant.

Jamie Cullum

Jamie Cullum

Ten se sice během své kariéry čím dál víc blížil ke střednímu proudu, ale jeho muzikantství jej vždy drželo na vysoké úrovni. Ostatně Cullum už tři roky provozuje na rozhlasové stanici BBC Radio 2 jazzový pořad a album Interlude ho zúročuje.

Jazzové písničky zmíněného Gillespieho či Cannonballa Adderleyho a klasické americké standardy Harolda Arlena nebo Irvinga Millse doplňují s nemenším nápřahem nahrané i nazpívané skladby z jiných stylových oblastí: rhythm’n’blues Raye Charlese Don’t You Know Cullumovi sedí stejně přirozeně jako klavírní balada písničkáře Randyho Newmana Losing You.

A v emotivně i orchestrálně hodně rozpaženém duetu Don’t Let Me Be Misunderstood, který v polovině 60. let proslavili britští Animals, Cullum zdatně sekunduje i dnešnímu jazzovému vokalistovi číslo jedna Gregorymu Porterovi.

Album Interlude potvrzuje, že nejlépe se „společenské potřebě“ stylově točit jazz vyhovuje tomu, kdo v sobě jeho nerv má odjakživa.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.