Jak se vám povedlo dostat knihu až k Samuelu L. Jacksonovi?
Spolupracoval jsem s ním v charitativní organizaci proti rakovině mé kamarádky. Občas jsme tak zavedli řeč na komiksy. Kromě toho, že on sám komiksového hrdinu v Avengers hraje, je ale také jejich velkým fanouškem a obdivovatelem.
Tak jste mu prostě nabídl svůj komiks?
Poslal jsem mu ho a on jej laskavě zmínil na Twitteru. Ten tweet se těžko překládá, ale komiks označil za totálně boží. Byl jsem nadšený, protože když jsem vyrůstal, byl pro mě Samuel L. Jackson velkým hrdinou. Zbožňuju Pulp Fiction. Jeho plakát jsem měl v pokoji.
Další slavné jméno spojené s vaší knihou je klávesista kapely The Cure Roger O’Donnell.
Ano, napsal jednu písničku pro soundtrack. Byla to naprostá náhoda. Prostě jsem mu příběh i soundtrack, který jsem měl zčásti hotový, poslal a on mi nabídl, že na něj složí skladbu.
Musel jste být nadšený.
Naprosto. Kapelu The Cure mám hodně spojenou s dobou, kdy jsem v Praze studoval. Byla to pro mě velká pocta.
Co jste o Česku věděl, než jste sem poprvé přijel?
Znal jsem jen vaše pivo a Evu Herzigovou. Její plakát visel hned vedle Samuela L. Jacksona. To bylo všechno.
Kdo ve vás tedy vzbudil takový zájem o českou historii?
Byl to náš profesor na českou kulturu a dějiny na VŠE, kde jsem trávil semestr, velmi renesanční člověk. Pak jsem se začal zajímat i sám.
Bylo pro vás tehdy obtížné pochopit nějaké období české historie?
Když jsem byl mladší, nedokázal jsem pochopit éru komunismu. Nerozuměl jsem, proč se lidé nepostavili systému, obzvlášť po roce 1968. Teď už to celé vidím jinak a chápu, jak jsou některé záležitosti složité.
Prozraďte, z jakých historických postav či legend si v komiksu děláte legraci.
Tak například z golema jsem udělal obyčejného chlapíka sužovaného depresemi, protože jeho prací bylo chránit pražské Židy, což se mu moc nepovedlo. Když jsme u golema, tak třeba Rudolf II. v knize žije na Žižkově a pořád sleduje televizi. Když se nad ním totiž zamyslíte pohledem dneška, zjistíte, že to byl deprimovaný a osamělý schizofrenik.
Ukázka z komiksu Truchlivý amoret pražský
Urazilo už někoho, že trochu motáte českou historii?
Právě naopak. Lidi toto baví. Alespoň ty, se kterými jsem doposud mluvil. Navíc jsou rádi, že se mohou o své historii dozvědět od někoho, kdo nabízí pohled zvenčí.
Znáte staré české filmové pohádky?
Ano, o Císařově pekaři a Pekařově císaři se dokonce v knize zmiňuji. Bohužel moje čeština pořád není tak dobrá, abych je mohl sledovat, a existuje málo kvalitních titulků. Z vašich filmů hodně obdivuju filmy ze šedesátých let. Mám rád Spalovače mrtvol, Markétu Lazarovou nebo komedii Kdo chce zabít Jessii? Kdyby ten film byl francouzský, tak je známý po celém světě. Je to mistrovské dílo.
Co plánujete dál?
Určitě chci pokračovat v Truchlivém amoretu pražském. Bude pokračování. Navíc ještě nyní rozjíždím nový projekt. Rád bych dal dohromady turistického průvodce po Praze, takovou mapu Prahy s nádechem historie. Místo draků bych však návštěvníky varoval před pražskými taxikáři nebo směnárnami. Spousta turistů totiž z Prahy odjíždí s větou Praha se mi líbila, ALE. A to je hrozná škoda, protože spousta věcí by šla velmi jednoduše změnit.
