Jaký je Sex ve městě pražském

Sex ve městě pražském na způsob dokumentu. Tak lze shrnout snímek Terezy Kopáčové Kristova léta, dámy, který má premiéru na programu ČT 2. Pět někdejších spolužaček - čtyři před kamerou, pátá za ní - se podobně jako třicátnice z amerického seriálu schází u sklenky a probírá s nadhledem své soukromí.

To vše pod heslem "Mládí pryč, do důchodu daleko a princ na bílém koni pořád nepřijíždí".

Režisérka a nynější šéfredaktorka společenského týdeníku se před třemi lety rozhodla, že si vezme volno "od  kšeftů" a napíše pořádný scénář. "Jenže místo hraného příběhu mi z toho vylezl zase dokument, putoval do šuplíku a až Antonín Trš z České televize mě donutil, ať ho vytáhnu," vypráví Kopáčová.

Podle dramaturga Trše má autorka víc talentu než píle, proto projekt vyústil v takzvaný sběrný dokument, sledující hrdinky delší čas. Co se s nimi stalo?

Adéla bojuje s kily a s nudou na ministerstvu; lásky - vesměs zklamání. Martina dělá mezinárodní kariéru; lásky - taky žádná sláva. Genetička Lucie vyráběla "děti ze zkumavky", ale vlastní dlouho nemohla mít, až přišel vztah s daleko starším divadelníkem.

Jen Jana má tradiční rodinu - a přemítá, zda by s kamarádkami neměnila. "S chlapem nemůžeš mluvit o všem," smějí se na dýcháncích, kde hovoří velmi otevřeně, jadrně a s černou sebeironií.

Vzdělané, přitažlivé, soběstačné, ale nezadané ženy, jimž se mateřská role vzdaluje každým rokem, jsou celosvětovým tématem nejen v amerických seriálech. "Jistěže mě podobnost se Sexem ve městě napadla, krutě jsem se lekla, ale vážně jsem svůj scénář napsala dřív, než jsem seriál poprvé viděla a zamilovala si ho," tvrdí Kopáčová.

Sama se ke zpovědi spolužaček nepřidala. "Kopaly do mě, ať jdu taky před kameru - ani omylem. Nemám ráda režisérky, které se cpou do obrazu, a neumím formulovat tak dobře jako kamarádky. Snad i proto se stavím za kameru. I když zpětně uznávám, že to asi byla chyba," dodává.

 Co když film zapůsobí jako seznamka a na hrdinky se pohrnou nabídky k sňatku? "To nečekám, navíc dokument není míněn jako zoufalé volání," připomíná Kopáčová, že dospěly k názoru "Vlastně jsme šťastné, a jestli jsme něco prošvihly, to si můžeme říci za dvacet let".

U téhle dodatečné bilance už kamera asi nebude, byť režisérka  požádala televizi, ať kazety pro jistotu nemaže. "To proto, že na případné pokračování po letech se kdekdo ptá. Ale mě by to ani ve snu nenapadlo. Celý vtip Kristových let je totiž v tom, zda máme ještě šanci být ženskými. Bilancovat výsledky, to už by byl docela jiný příběh," míní.