Dramaturgie Buggova koncertu byla vymyšlená skvěle. Nejprve odehrál čtyři písničky jen sám s kytarou, takže když nastoupila i jeho doprovodná kapela, jelo se v tempu prakticky až do konce. Ano, předposlední skladbu Broken sice písničkář opět předvedl sám, ale kdyby doprostřed koncertu zařadil celý akustický set, jak se to dělává, už by to poloprázdná Lucerna asi neustála.
Jake BuggMísto konání: Velký sál Lucerny, Praha 16. listopadu 2016 Předkapela: Blossoms |
Úvod koncertu taky osvětlil, proč novináři letos dvaadvacetiletého Bugga už dříve prohlásili za Dylanova pokračovatele. Řezavý zvuk akustické kytary s naléhavým zpěvem byl hezkou připomínkou anglo-americké folkové tradice a místy jako by ty písničky vystřihli z westernu.
V druhé, delší části večera potom Bugg dokázal, že je víc než jen napodobitelem. Stejně jako na své aktuální desce On My One, i tady došlo na mix žánrů od folkrocku přes country až po rap.
Slušnou práci vzhledem k prostoru a jeho (ne)zaplnění odvedl zvukař. Zvuk celé kapely měl jednak koule a jednak byl docela dobře čitelný. Sám Jake Bugg se zhostil i kytarových sól, sice z nich zrak ani sluch nepřecházel, ale sólující zpěváků a frontmanů obecně není zase tolik, aby to nestálo za zmínku.
Jednoduchá scéna byla vybavená reflektory a pomalovanými plachtami v pozadí. Podobně nenáročná byla i Buggova komunikace s publikem a prakticky nulová byla pódiová show. To vše dohromady způsobilo, že se pod scénou nevytvořil zrovna kotel skákajících fanoušků. Přesto Bugg sklidil potlesk a když koncert po ani ne hodině a půl skončil, lidé odcházeli spokojení.
Nebylo to vůbec špatné, ale klidně toho mohlo být více.