"Dal jsem si všechny ty písničky do počítače a poslouchal je jednu po druhé. A pak jsem si ke každé napsal 'dobrá, špatná, strašlivá'. No a po těch dobrých jsem sáhl," vysvětlil čtyřiašedesátiletý zpěvák na BBC.
Parťák Johna Lennona, Davida Bowieho i Bona, muž, jenž se stal sexuálním symbolem rocku a který byl v 60. letech považovaný za vyvrhele, vydal jenom čtyři sólová alba. Většina jeho života patřila skupině Rolling Stones.
Zůstal v partě
Jaggerovo lidové bavičství, jeho vztah k černošské a taneční hudbě, který načerpal z londýnských klubů či ulic, to vše se otisklo i do zpěvu. Syn sportovního trenéra Joe Jaggera a nedostudovaný ekonom již ve škole netrpělivě poskakoval, podupával nohama a pohazoval hlavou. A skvěle prý napodoboval učitele.
Na koncertu rock'n'rollového zpěváka Buddyho Hollyho v roce 1958 Jagger zpíval a tančil jako smyslů zbavený. Od toho okamžiku věděl, kde je jeho místo. V Rolling Stones si vybudoval image chytrého spratka s věčným šklebem na rtech. Zabíralo to úžasně. Jeho fanynky, dnešní babičky, omdlévaly a zasypávaly ho spodním prádlem.
"Tam, kde se umělci obvykle efektně předváděli, Jagger se jízlivě posmíval nebo, zcela výjimečně, nasadil výraz podobající se vlčímu šklebu," napsal zpěvákův životopisec Christopher Sanford. Zajímavé bylo, že v zákulisí si Jagger vytvořil pověst nejpříjemnějšího člena Stones, kteří byli počátkem 60. let považováni za první arogantní kapelu.
S léty se Jaggerovo zpívání přirozeně obrousilo, ale nakonec se ukázalo, že stejně jako u lidových bavičů věk nemusí hrát roli. Podobně jako Elvis Presley se Jagger stal univerzálním zpěvákem, i když nikdy nezněl tak medově sladce a krásně.
Touha stát pouze na vlastních nohách musela být silná. Jenže muži s rozšklebenými ústy, která jsou také logem Rolling Stones, nebyla vlastní kariéra souzena. Jakkoli se Jagger pouštěl na sólových nahrávkách i do experimentů, nikdy nenarušil pouta, jež ho spojovala se Stouny.
Jaggerovy rané, dvaadvacet let staré písně z prvního sólového alba She's The Boss se hodně blíží stoneovskému rocku. Kytarista Keith Richards se tenkrát rozčiloval, že desku mohl zpěvák vydat rovnou se Stouny. Jenže rozhádaná kapela trpěla v 80. letech krizí, Jagger ji chtěl opustit a postavit si vlastní formaci - bez zhýralého Richardse.
Za dva roky vydal Jagger druhou desku Primitive Cool, která neměla tak velký ohlas jako debut, uzavřel se Stouny mír a vrátil se ke kapele. Ani sám, ani s nikým jiným v partě nenapsal lepší hity než s Richardsem. A to asi rozhodlo.
"Jsem si jistý, že Stones natočí další nahrávky a vyjedou na další turné. Samozřejmě člověk nikdy neví, co se mu může stát, ale my neplánujeme, že bychom to zabalili," vyvrací teď Jagger pověsti o konci kapely, ve které pobírá dobrou polovinu honoráře. Čtvrtina patří Richardsovi a zbytek ostatním.
Táhl Stouny dál
Jagger uznal, že už asi nikdy nebude svobodný jako David Bowie, kolega v soulrockovém duetu Dancing In The Street, jenž se dostal v 80. letech na špici hitparád a který nechybí na jeho kompilaci. Stejně jako dosud nevydaná Jaggerova verze Checkin' Up On My Baby od Sonny Boy Williamse. Specialitou je píseň Too Many Cooks, kterou Jaggerovi produkoval kamarád John Lennon.
Kompilační deska ukazuje profil zpěváka, jenž se zároveň snažil táhnout Stones do nových hudebních světů včetně taneční hudby. Nahrávky občas ukazují, jak by asi domovská kapela zněla, kdyby jí šéfoval jenom Jagger. Takřka gospelový snímek Joy, ve kterém má Bono vůdčí hlas a Jagger mu vlastně jen přizvukuje, by se asi nedostal na stoneovská alba.
Podobně jako se dosud neuskutečnilo sólové světové turné Micka Jaggera. Rozhodně však si pán zámků na Loiře, britský šlechtic a tvrdě pracující showman udělal vlastními deskami radost. Sobě i posluchačům.
