Jak U2 došli na konec milénia

  • 11
Irská kapela U2, jedna z nejžádanějších atrakcí stadionového rocku, bilancuje svou tvorbu devadesátých let. Album The Best Of 1990-2000, které vychází právě dnes, je vizitkou hudební vitality i stylové přizpůsobivosti téhle irské čtveřice. V tom dobrém i špatném. Zpěvák Bono, kytarista Edge, baskytarista Adam Clayton a bubeník Larry Mullen prodali už víc než 90 milionů desek - a řídit takový showbyznysový kolos je samozřejmě poněkud zavazující.

Soutěžit o CD The Best Of 1990-2000 můžete ZDE

V roce 1987 vydali U2 svůj dosud nejúspěšnější titul The Joshua Tree; titul plný hymnických songů si doposud koupilo šestnáct milionů lidí. Opojeni Amerikou pak nahráli ještě dvojalbum Rattle And Hum. Nato však někdejší patetičtí „spasitelé světového rocku“ prudce změnili styl. „Nechte stranou obal. Rozvažte mašli, otevřete krabici a nahlédněte dovnitř. To je důležité,“ říká zpěvák Bono. Podívejme se tedy, do čeho balili U2 své písně v poslední dekádě milénia. A že těch obalů nebylo málo.

Kapela i manažer Paul McGuinness viděli budoucnost U2 ve spojení rocku s taneční hudbou. Album Achtung Baby z roku 1991 vznikalo v berlínských studiích Hansa, dokončeno bylo v Dublinu. Chrčící kytary, Bonův hlas potopený do vrstev zvuků, funkový tep a další „technoprvky“ nadchly i cyniky, kteří se pošklebovali hymnickému rocku a jejich písňovému poselství.

Achtung Baby je možná nejdůležitější album U2; z něho skupina vybrala na bilanční album mystickou skladbu Until The End Of The World, prý Bonem převyprávěný rozhovor Ježíše s Jidášem v zahradě getsemanské. Nicméně tady i v jádru dalších vybraných písní - Mysterious Ways, One či Even Better Than The Real Thing - slyšíme staré známé U2, byť oděné v hrubém a temném „berlínském“ hávu.

Album Achtung Baby nastartovalo kapelu do devadesátých let. Z pódií zmizely bílé vlajky, náboženství nahradily hradby televizních obrazovek, které na publikum chrlily místní programy i koláže z videoklipů. Bono hrál rockového megalomana v černé kůži, kterému říkal Moucha, chvíli byl zase ďábelský MacPhisto s červenými růžky na hlavě. Místo idealismu spíš skepse, ironie a sebeironie. „Tyhle změny udělaly z rockových mátoh znovu rockové hvězdy,“ napsal k tomu londýnský The Magazine.

U2
The Best of 1990 - 2000
(Universal, 2002)

1. Even Better Than The Real Thing
2. Mysterious Ways
3. Beautiful Day
4. Electrical Storm
5. One
6. Miss Sarajevo
7. Stay (Faraway, So Close)
8. Stuck In A Moment You Can´t Get Out Of
9. Gone
10. Until The End Of The World
11. The Hands That Built America
12. Discotheque
13. Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me
14. Staring At The Sun
15. Numb
16. The First Time

Během masivního světového turné ZOO TV skupina nahrála další desku - Zooropa. Dokument o chaotickém životě na cestách se otiskl do neučesaných skladeb - včetně na výběr zařazeného titulu Numb. Song s potlačenou melodií, ve kterém rapuje kytarista The Edge, tu vyrovnává typická éterická „jútuovka“ - skladba Stay (Faraway, So Close).

Po skvělém rozjezdu U2 zkoumali další možnosti včetně slepých cest. Natočili jakýsi dodatečný soundtrack k několika hotovým filmům. Nahrávky byly natolik vzdálené písňové podobě a stylu U2, že je kapela vydala pod názvem The Passengers. Pasažérské úlety nakonec nenašly na kompilaci přílišné místo; z této kolekce U2 vybrali jen kultivovanou píseň Miss Sarajevo, již nahráli s tenorem Lucianem Pavarottim coby reakci na válku v bývalé Jugoslávii.

V té době se kapela vůbec poprvé ve své kariéře rozdělila na dva tvůrčí týmy, do kterých se zapojili stálí producenti Brian Eno či Daniel Lanois. Z téhle éry U2 vybrali nadupaný hit Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me, který složili Bono a The Edge pro film o Batmanovi.

1997: vliv U2 narostl do dinosauřích rozměrů, snad i ty stadiony jim byly malé. Kapela se rozhodla pro mamutí koncerty s největší projekční obrazovkou na světě. Možná to byl i jakýsi škleb nad mediálním světem na konci milénia, k němuž ovšem U2 sami patří. A zase byl k tomu všemu jiný obal - jakýsi písňový megamarket, do kterého se ukryly skladby z alba Pop. To na kompilaci zastupuje nádherná sci-fi balada Staring At The Sun či drsná taneční Discothéque.

„Chtěli jsme do písní včlenit vlivy ze světa taneční muziky a hip hopu. Cítili jsme, že tam se dá nalézt nejzajímavější hudba současnosti,“ říkal Edge. Kapela navlečená do komiksových kostýmů a vystupující na pódium z obří makety citronu se tehdy nejvíce vzdálila od své klasické podoby. Však jsme to v srpnu 1997 viděli i v Praze na Strahově - kde ostatně U2 předskakoval DJ Howie B.

Proti téhle megalomanii brojil hlavně bubeník Mullen a ostatní členové mu dali částečně za pravdu. Fanoušci si zřejmě oddechli, když U2 ohlásili návrat k „normálnímu“ albu. V roce 2000 tak představili zatím poslední řadovou desku: následně cenami Grammy ověnčený titul All That You Can't Leave Behind, který na kompilaci zastupuje vypjatá píseň Beautiful Day či sugestivní nahrávka Stuck In A Moment. Tentokrát se U2 nadchli měkčími soulovými rytmy, mamutí koncertní kulisy nahradilo skromnější pódium ve tvaru srdce.

Na kompilaci The Best Of... skupina vystrčila i chapadla do budoucnosti. Ze dvou novinek datovaných letošním rokem je to hlavně píseň Electrical Storm, která spojuje pastelový elektronický zvuk s typickou nadýchanou melodií. Ale možná bude všechno jinak a U2 příště natočí album keltských lidovek.

 

Zpěvák irské skupiny U2 Bono Vox při koncertu, který se konal 26. července večer ve Vídni.

Zpěvák irské skupiny U2 Bono Vox při koncertu, který se konal 26. července večer ve Vídni.

Zpěvák Bono Vox vychází vstříc nadšeným fanouškům při koncertu irské skupiny U2, která 23. července v Curychu pokračovala ve své Elevation Tour.

Zleva Adam Clayton, Bono a The Edge ze skupiny U2 na ceremoniálu Grammy 2002.

U2, The Best of 1990 - 2000. Obal alba.