Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Novinka saxofonisty Kennyho Garretta patří k těm albům, která dokonale vystihují eklektičnost dnešního pojetí hudby, které se říká jazz. Album, nazvané Beyond The Wall (Nonesuch/Warner Music), je sice v prvním plánu ovlivněno protagonistovým pobytem v Číně (onou zdí v názvu je - jak vidno i z obalu - míněna Velká čínská zeď), ve skutečnosti si ale bere z velmi širokého spektra vlivů.
Společnost se na albu sešla velezajímavá: kromě Garretta s altsaxofonem zde hrají takové hvězdy jako Pharoah Sanders na tenorsaxofon, Bobby Hutcherson na vibrafon či bubeník Brian Blade. Pro celkový sound je velmi podstatný i pianista Mulgrew Miller. Plus celá řada dalších hostí.
Nejslyšitelněji jsou asijskou hudbou ovlivněny skladby Tsunami Song, kde znějí i tamní lidové nástroje, a Realization (Marching Toward The Light) s vysamplovanými hrdelními zpěvy tibetských mnichů. Skladba Gwoka je naproti tomu podle skladatele inspirována hudbou guadeloupských otroků a k několika dalším Garretta inspirovalo studium africké kultury. Jako "duchovní žák" Johna Coltranea má ostatně k hudbě těchto oblastí stejně blízko jako jeho učitel.
Obrovským zážitkem je slyšet, jak přesto, že se jedná o typicky studiový projekt, spolu hlavní muzikanti komunikují a jak výtečně je vykonstruován sound všech skladeb. Ten totiž působí jako dokonale prorostlá, vzájemně probarvená hmota, která se jakoby přelévá v rytmu i čase. Samozřejmě zde znějí i výtečná sóla, ovšem tím nejpodstatnějším je na tomto albu celek - jako v symfonickém orchestru. A Kenny Garrett je jeho výborným dirigentem.
JEŠTĚ VYŠLO
Afroamerický zpěvák spirituálů Paul Robeson má sice v našich krajích pro své krajně levicové názory jistý škraloup z dob komunistického režimu, ve Spojených státech nicméně patří k legendám. Tématickým projektem Praising Peace - A Tribute To Paul Robeson (Stony Plain/Classic) mu nyní skládá poctu jeho někdejší přítel, zpěvák Leon Bibb, ve spolupráci se svým slavnějším synem Erikem (jehož byl Robeson kmotrem), který proslul jako jeden z hlavních oživovatelů černé hudební tradice na bázi kombinace blues a folku.
Oba zpěváci pojali album velmi pietně, nechali především zaznít své hlasy ve vesměs nosně melodických tradicionálech, několika "umělých" písních z Robesonova repertoáru (včetně slavné Kernovy a Hammersteinovy Ol´ Man River) a v neposlední řadě připsali čtyři vlastní písně, které s tématem alba korespondují. Hudební i pěvecký projev sice na první poslech není vzdálen akademismu, přesto mu nelze upřít značný prožitek, který vyvěrá z ryzí upřímnosti, která za vznikem projektu je. Ne, tady o peníze ani o slávu nejde.
REEDICE TÝDNE
V roce 1994 natočil fenomenální pianista staré jazzové školy Dave Brubeck pro firmu Telarc sólové album Just You, Just Me. Bylo to po téměř čtyřiceti letech poprvé, co usedl sám za klavír a nechal se volně unášet vlastní muzikantskou fantazií bez podpory svého kvartetu. Album nyní vychází v reedici a na své kvalitě neztratilo vůbec nic. Nezbývá než nechat se unášet skvělým Brubeckovým swingem jak ve vlastních skladbách, tak převzatých standardech, z nichž mnohé známe z předešlých kapelních nahrávek. Každý, kdo vyznává značně zjednodušující přesvědčení, že sólový pianista patří leda do kavárny, by si měl album Just You, Just Me ordinovat denně k večeři.
