Popmusic z Vittuly je tragikomickým příběhem zapadlé vesnice na švédsko-finském pomezí, kde se hodně pije, saunuje, miluje i nenávidí. Inspiroval stejnojmenný film, kde si autor na chvilku zahrál, ale i svéráznou mapu, podle níž do severské pustiny vyrážejí skupiny turistů.
"Až do roku 2000 jsem byl typický švédský autor: chudý a nečtený. Mé sedmé knize nakladatelství pro jistotu udělalo tu nejošklivější žlutou obálku. Začali ji však číst lidé ve stockholmském metru a hlasitě se smáli, což se u švédské knihy stává málokdy. Spolucestující to zaujalo: nepřečetli sice název ani jméno autora, ale v knihkupectví chtěli knihu, která je žlutá a zábavná," vyprávěl autor v pražském Skandinávském domě, zaplněném do posledního místa.
Autor tu finsky zazpíval, podobně jako při přebírání nejdůležitější švédské ceny. Švédové prý trpce zjišťovali, komu tu cenu dali. V podobném omylu žijí i Japonci, kteří Popmusic z Vittuly považují za charakteristický švédský román.
Niemi svůj rodný drsný kraj na severu charakterizuje jako území opilců a schizofreniků, což přičítá nadměrnému požívání pálenky a četby – ta tam platí za nebezpečnou, jelikož vede k přílišnému hloubání a nervové labilitě. Niemi teď připravuje knížku o lovu losů a čeká, až ti, kteří mu o tom vyprávěli, zemřou. Historky jsou totiž nejen úžasné, ale i tajné.
