Když se při pobytu Václava Klause v Chicaga naskytla příležitost k návštěvě koncertu patrně největšího žijícího bluesmana Buddyho Guye, a to přímo v jeho slavném klubu Buddy Guy´s Legends, prezident si takovou příležitost nenechal ujít.
Kdo je Buddy GuyNarodil se v roce 1936 v Louisianě. Ve druhé polovině 50. let začal působit v Chicagu, kde byla na vrcholu vlna elektrického blues, hudby, jež je základním kořenem celého rocku, a brzy se stal tamní hvězdou. Za svůj vzor jej považovala celá plejáda jeho následovníků včetně Jimiho Hendrixe, Erika Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page. V prestižním žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob časopisu Rolling Stone obsadil Guy třicáté místo. Je držitelem šesti cen Grammy, získal bezkonkurenčně nejvyšší počet ve svém žánru nejprestižnějších ocenění Blues Music Awards - jen za loňské album Living Proof jich bylo pět (více zde). Do Rock´n´rollové síně slávy jej uvedl v roce 2005 Eric Clapton a B.B. King. Posledně jmenovaný může jako jediný bluesman v současné době Guyovi konkurovat co do popularity i výše honorářů za vystoupení. |
Buddy Guy
Slovo unikátní příležitost by v tomto případě bylo docela přiměřené. Mimo jiné i proto, že tehdy již sedmdesátiletý rodák z Louisiany ve svém vlastním klubu ve skutečnosti vystupuje maximálně jednou či dvakrát do roka. Ne že by o jeho koncerty nebyl zájem, ale Buddy se už trochu šetří a dává si záležet na tom, aby jeho vystoupení vyvolala patřičné očekávání a odezvu.
Série koncertů, které každoročně na konci ledna absolvuje ve svém klubu na Wabash Street patří ke každoročním vrcholům chicagské bluesové sezóny stejně neodmyslitelně jako letní bluesový festival v Grant Parku. Ani prezident Klaus pozvání neodmítnul, přestože hrozilo, že mu hned po příletu z Evropy na podobný večerní program budou chybět síly anebo ta správná nálada.
S bluesmanem o světovém míru
Ani vyhlášené nechvalně proslulé chicagské mrazy na konci ledna neodradily věrné publikum od účasti na vyhlášeném bluesovém rituálu. Přiznejme si, že jsou chvíle, kdy se diplomat-hudební fanoušek při plnění svých povinností rád spolehne na mírně nadstandardní přijetí určené v zahraničí spřátelené hlavě státu – a tohle byla jedna z nich.
S prezidentem Klausem a jeho doprovodem jsme proto v jinak sympaticky omšelém klubu byli usazeni za červeným provazem VIP sekce hned vedle pódia. Ještě před koncertem nás pak mladý manažer klubu informoval, že by Buddy Guy rád přivítal českého prezidenta osobně ve své lóži.
Logo klubu Buddy Guy's Legends v Chicagu
Po několika příkrých schodech jsme vystoupali do skromné, ale útulné kancelářičky s koženými křesílky, kde na nás čekal rozzářený Buddy s lahví francouzského Bordeaux, skleničkami a fotografy. Buddy byl návštěvou českého prezidenta úpřímně potěšen, rozprávěl o světovém míru a ideálech hudby a svobody a pan prezident zdvořile přikyvoval. Na památku si český host odnesl retrospektivní CD box rekapitulující Buddyho bohatou hudební kariéru i s věnováním.
Vyhlášená show a prezident-kytarista
A pak už jsme vyhlíželi hlavní hvězdu na pódiu. Hned po příchodu poinformoval publikum, jaká je to pro něj čest přivítat v klubu prezidenta cizího státu – což podle něj bylo vůbec poprvé! A Klaus se myslím ani nezlobil, když Buddy naši exotickou zemi v srdci Evropy nazval trochu nestandardně „Republic of Czech“ ...
Stejně to bylo dojemné. Na co v tu chvíli myslel prezident samozřejmě netuším, ale já byl hrdý na to, že první hlavou státu, která se do Legends přišla poklonit nejen Buddymu, ale i jednomu z nejoriginálnějších vkladů Ameriky světové kultuře, byl právě Čech.
Pak už následovala Buddyho vyhlášená show, při níž střídal srdceryvné bluesové recitativy s chicagsky robustními vypalovačkami. Díky bezdrátovému přenosu hrál chvílemi i před klubem na ulici, a když se vrátil, snažil se prezidenta Klause ještě uctít společnou hrou na kytaru.
To by byl ovšem krkolomný úkol i pro protřelého kytaristu, vzhledem k tomu, že nástroj měl na krku zavěšený Buddy a ne jeho host. V tu chvíli se nejednomu z nás ulevilo, že nesedíme v první řadě. Ale prezident nehnul brvou a dělal co mohl, takže když nakonec s Buddym vyloudili z kytary první váhavý akord, publikum je odměnilo potleskem.
Václav Klaus si zahrál na kytaru legendárního Buddyho Guye
Svou návštěvu Václav Klaus shrnul po návratu v jednom rozhovoru slovy: "Mám od Buddyho Guye hromadu, doslova hromadu cédéček. On sám byl nesmírně milý. Přišel ke mně, nechal mě brnkat na jeho kytaru a tleskal do toho do rytmu."
Snad neprozradím žádné státní tajemství, když uvedu, že prezident šel ten večer spát trochu později než bylo v plánu a Češi mají od té doby v Buddyho klubu protekci: ptejte se po Brianovi, heslo „Republic of Czech“.
