„U domácích cédéček nastalo v poslední době snížení asi o dvacet procent. K tomuto kroku došlo drastickými škrty ve struktuře naší firmy a s tím spojenými úsporami,“ tvrdí Vladimír Kočandrle, šéf EMI.
Z ceny cédéčka s tuzemskou hudbou patří takřka třetina umělcům, autorům a gramofonové firmě. O tyto peníze se účastníci rozdělí podle příslušných smluv; obvykle každý získá po devíti procentech. Autoři mají své peníze jisté na základě zákona, ovšem v přepočtu na koruny to prý velké částky nejsou. „Když složíte písničku, dostanete za ni asi korunu z každé desky. Pokud si přizvete textaře, dělíte se ještě napůl,“ říká skladatel a kytarista Michal Pavlíček.
Ani honoráře za interpretaci, které si kapela nebo umělec dohodnou s vydavatelskou firmou, prý nepřinesou ohromující výdělky. Výjimku tvoří ti, kteří tvoří i nahrávají muziku sami a vydávají desky v nákladech přesahujících pět tisíc kopií. Nejlepší procento z prodeje desek si údajně zajistila kapela Lucie; ta však toto tvrzení nekomentuje.
„Stává se, že autor nebo hudebník dostane třicet tisíc korun z desky, na které pracoval půl roku. Taková práce se dá dělat jen pro radost,“ míní Pavlíček. Na druhou stranu řada interpretů dostala honoráře předem při podpisu smlouvy s vydavateli.
Další čtvrtina z ceny desek patří obchodníkům, kteří z této částky platí například nájem a provoz prodejny. Někteří vydavatelé si myslí, že obchodníci - a zvláště hypermarkety - by mohli toto procento snížit ve prospěch zlevnění desek. Velké prodejny mají jisté možnosti, ale majitelé menších obchodů kroutí hlavou. Níž už to nejde, říkají. Například firma Warner Music jim vychází vstříc výraznějšími slevami a prodej pak podpoří reklamní kampaní. Takových levnějších desek se prodá víc než dražších - a zisk prodejce i výrobce je vyšší.
Součástí ceny cédéčka je také daň z přidané hodnoty ve výši 22 procent, respektive přímo zákazníka se dotýká osmnácti procenty, avšak vydavatelé by ji rádi snížili na pět procent. „Touto daní jsou u nás zatíženy například knížky. Myslíme, že desky a knížky jsou srovnatelné produkty,“ argumentují vydavatelé, kteří o snížení DPH usilují. Jejich zástupci v organizaci IFPI, Mezinárodní federaci fonografického průmyslu, se chystají na jednání s ministerstvem financí. „Vidím ta jednání na dva roky,“ říká šéf IFPI Karel Kučera.
Zbývající položky z ceny cédéčka „spolknou“ distributoři, výdaje na reklamu, výrobu nosiče v lisovnách a tiskárnách či natáčení ve studiu. Na všech těchto položkách lze ušetřit. Například kapely si samy zaplatí nahrávání desek ve studiu nebo si seženou sponzory. Některé menší firmy jim případně nechají část vylisovaného nákladu, aby si ho prodaly samy na koncertech.
Gramofirmy snižují počty zaměstnanců a zlevňují svůj provoz. Například nechají své desky vyrábět u ověřených lisoven v Česku (dosud se lisovalo v zahraničí) a patrně omezí také vydávání alb nových nebo začínajících umělců, kteří vesměs potřebují více peněz, aby se mohli uvést na trhu.
19. října 2002
