A divadelní představitelé, Bára Hrzánová a Radek Holub, jsou podle Herze kvalitou naprosto srovnatelní s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem. Hrzánová si Štěpku zahrála s chutí, i když po přečtění románu váhala, zda se pro ni role hodí.
* Byla Štěpka Kiliánová z rodu rolí, které se neodmítají?
Ano. Nemám vysněné role, ale zajímají mě lidé, se kterými budu pracovat. A když jsem se dozvěděla, že Petrolejové lampy bude režírovat Juraj Herz, nešlo odmítnout.
* Štěpka je silná žena, která se nenechá zlomit. Byla to její síla a odolnost, co vás na ní zajímalo?
Štěpku jsem začala mít ráda až v průběhu zkoušení. Nejideálnější způsob práce je, když herec naprosto důvěřuje režisérovi. Juraj mi vždycky Štěpku předehrál -s ohromným vnitřním pochopením pro postavu - a já jsem to po něm zopakovala. Díky Jurajovi jsem ji začala chápat a mít ji ráda.
* I přes zákaz režiséra jste si přečetla před zkouškami román a byla jste prý ze Štěpky vyděšená...
Knížka na mě působila nesmírně depresivně. Havlíček totiž Štěpku vykresluje jako holku naprosto bez šance. Ještě než jsem knížku četla, měla jsem představu, že hlavní hrdinka je silná a liší se od ostatních, průměrných. Jenže ve skutečnosti v románu Štěpka není zvlášť bystrá a nadto je lacině sentimentální. Taková nepovedená chudinka se čtyřma bradama. Říkala jsem si: proč ji mám hrát? Co si s takovou osobou počnu? Vždyť je to smutný příběh o jedné ošklivé, nešťastné, netalentované holce, která má v životě strašnou smůlu.
* Překvapila vás tím pádem pak dramatizace?
Ano, velmi příjemně. Dramatizace je svým způsobem příjemně strohá. Obrazy jsou krátké, rychlé, filmové. Dění tkví v situacích, žádné dlouhé monology. Dramatizace Martina Velíška s úpravou Juraje Herze oproti filmu zachycuje, jak se z trochu bláznivé, trochu hubaté holky stane selka - aniž by se selkou někdy stát chtěla, aniž by se dovedla postarat o hospodářství. Ale musí se to naučit. Vedle vnitřní síly má naše Štěpka ještě jednu úžasnou vlastnost: nikdy si nestěžuje. Přitom právě ona by na to měla naprosté právo.
* Štěpku ve stejné adaptaci hraje v Hradci Králové Pavla Tomicová. Zajímá vás její pojetí?
Pavla je moje kamarádka ze školy a já jsem její velký fanoušek. Když jsem ještě netušila, že budu Štěpku hrát, četla jsem v novinách, že Tomicová zkouší Petrolejové lampy, a říkala jsem si, že to bude stát za to. Ona je přírodní úkaz, úžasná herečka. Bohužel zatím není čas abychom si navzájem přijely na představení, vídáme se tak jednou za pět let, ale pak je to jako vichřice.
* Bývalého oficíra Pavla Malinu hraje váš muž, Radek Holub. Prohlubuje partnerství vztah postav na jevišti?
S Radkem hraju strašně ráda amrzí mě, že spolu na jevišti nejsme již tak často. Hrát s Radkem je totiž velká radost. Když jsme za éry Petra Lébla hráli vDivadle Na zábradlí spolu takřka denně, vlastně jsem si toho moc nevážila. Až když jsem pak na jevišti měla jiné partnery, uvědomila jsem si, jak jedinečný Radek je.
