Během dvanácti měsíců sleduje zblízka život harmonické dvojice na prahu stáří a letmo nahlíží i do osudů lidí, kteří ji obklopují. V jednotlivých kapitolách tvoří středobod vyprávění vždy obyčejná událost: návštěva ženiny kolegyně, mužova partie golfu, příjezd syna s jeho dívkou, pohřeb manželky hrdinova bratra. Výborně napsané dialogy, jimiž často probleskuje humor, přesvědčivé výkony herců, přesná charakterizace postav a elegance stylu, to jsou stálé znaky filmů režiséra Mikea Leigha, který ani tentokrát nezklamal.
Cannes 2010Čtěte pravidelné zpravodajství i zápisníky Redaktorka portálu iDNES.cz Tereza Spáčilová popisuje dění na 63. ročníku filmového festivalu v Cannes. Deníku MF DNES přispívá umělecká ředitelka karlovarské přehlídky Eva Zaoralová. |
Méně chvály si zaslouží první ze tří francouzských soutěžních filmů Turné. Jeho tvůrce a hlavní představitel Mathieu Amalric, jenž se proslavil jako zlosyn ze zatím poslední bondovky Quantum of Solace, v něm rozvádí bizarní námět, putování skupiny amerických striptérek New Burlesque po francouzských přístavech.
Vskutku burleskní, až na hranici vulgarity jsou jednotlivá čísla, v nichž kypré dámy uplatňují své tělesné půvaby a smysl pro humor. Ovšem po slibném úvodu začne ustavičné opakování téhož, byť v různých obměnách, spíše nudit. Navíc linie osobního příběhu producenta, jenž přivezl striptérskou show do rodné Francie v naději na vlastní comeback, je natolik slabá, že film nezachrání.
Jisté zklamání přinesly také snímky z Asie. Čínské Čonkinské blues, které natočil režisér Wang Siao-šuaj, vyslovuje pravdu o potřebě otce, jenž by byl dětem vzorem, až příliš komplikovaně, střídáním záběrů ze současnosti s útržky minulých dějů. A tak nakonec nejlepší dojem film zanechá díky mistrovsky nasnímanému obrazu města s jeho překrýváním nového a starého.
Obratněji natočená je jihokorejská Služka, remake hitu z 60. let, jehož děj přenesl do současnosti režisér Im Sang-soo. Drama dívky sloužící v bohaté kultivované rodině a zneužité pánem má všechny znaky psychologického románu z konce 19. století se silně erotickými scénami a prvky nadreálna i absurdity. Efektní styl je však poznamenán manýrismem, který oslabuje morální apel obsažený v původní předloze.
Dojemný návrat Geparda
Pro mnohé návštěvníky festivalu má letos mimořádnou přitažlivost sekce věnovaná digitálně restaurovaným dílům filmových klasiků.
Zejména představení nové, nádherně barevné kopie legendárního snímku italského režiséra Luchina Viscontiho Gepard, které osobně uvedl režisér Martin Scorsese a doprovodili dva z jeho původních hvězdných představitelů Claudia Cardinale a Alain Delon, se stalo vzácným a dojemným zážitkem, na jaké se nezapomíná.
Lze jen doufat, že podobně silné zážitky se v příštích dnech v Cannes dají očekávat i od soutěžních filmů.
