Hraje v ní sukničkáře, jenž tak dlouho spoléhá na nezištnou kamarádku v podání Michelle Monaghanové, až jako "družička" na její svatbě s jiným zjistí, že ji nechce ztratit.
Zamlouvalo se vám hrát pánskou "družičku", která celý svatební obřad vlastně postaví na hlavu?
Neal Moritz, s nímž jsem spolupracoval na Holce na roztrhání, za mnou přišel se scénářem. Byl jsem unavený, chtěl jsem dovolenou, ale nedal se odbýt. A když jsme mou roli udělali sympatičtější a příběh odlehčili, získal jsem dojem, že by mohl fungovat. Ti dva se potkají na vysoké škole a skamarádí se, upřímně si všechno svěřují. Pak zestárnou o deset let, ona odjede do Skotska, on si uvědomí, jak ji potřebuje, ale dívka se vrátí zasnoubená a pozve ho na svatbu. Takže hrdina musí podkopat její vztah s ženichem a získat ji zpět, což přináší spoustu smíchu.
Měl jste na sobě ve filmu opravdu šaty družičky?
Byl tam snový výjev, kdy si hrdina představuje, že ho lidé budou jako družičku vnímat; tehdy jsem měl na sobě skutečně dámské šaty, objevil se paparazzo a fotka obletěla svět. Ale ten záběr se nakonec do filmu nedostal; jen scéna, kdy mám na sobě kilt.
Jak jste si vychutnal natáčení?
K mým nejoblíbenějším scénám patří svatba a komické výjevy. Pak jsme natáčeli ve Skotsku, kde se odehrává druhá polovina děje, a to byl další důvod, proč jsem tenhle film chtěl dělat. Strávili jsme dva týdny na ostrově Skye ve Skotsku, pak jsme odletěli do Londýna a natáčeli na venkově, takže jsem si s sebou mohl vzít rodinu. Málem jsme si tak chtěli koupit hrad a usadit se tam.
Dá se vaše nová postava porovnat s předchozími?
Bylo příjemné hrát někoho, kdo se od hrdiny Chirurgů i Kouzelné romance liší, ale přitom je stylizovaný v podobném duchu, tudíž pro podobné publikum. Navíc jsem chtěl zkusit něco, co snad bude mít komerční úspěch, abych příště mohl zase více experimentovat.
Cítíte vůči svým televizním divákům odpovědnost v tom smyslu, že byste neměl hrát příliš odlišné role?
Musím na to jít pomalu. Ale už teď jsem se vydal jiným směrem, dostal jsem pár dalších nabídek a jedna se tak radikálně liší, že snad najdu takové příležitosti i v budoucnu.
Bojíte se, že byste zůstal jen u romantických postav?
Záleží na mé volbě i na tom, jak si film o ukradené nevěstě v kinech povede. Je otázka, jestli mám dostatek příznivců, abych si mohl dovolit natočit další film.
Začínal jste před dvaceti lety; jak vypadá váš život teď, když je z vás hvězda?
Kdybyste viděli můj běžný den, museli byste se smát. Obvykle se moc nevyspím, protože nám do postele vleze záhadně dcera a uprostřed noci nás probudí. Vstáváme za úsvitu, protože začala chodit do školy, kam ji jeden z nás musí odvézt; pak se vzbudí dvojčata, takže je potřeba je nakrmit, hrát si s nimi, uspat je. Pak se snažím cvičit, číst scénář nebo shánět po telefonu sponzory pro svůj automobilový závodní tým - a potom se dcera vrátí ze školy, dvojčata se probudí, všichni se najíme a jdeme brzo spát. Ale občas nastávají chvíle, které se podobají tomu vysněnému životu hvězdy, takže když vyměním všechny plínky a nakoupím jídlo, můžu cestovat po světě a bavit se nebo jít do práce a líbat kolegyni z Chirurgů Ellen Pompeo. Kvůli stávce scenáristů jsem ji pár měsíců nepolíbil, ale zato často líbám svou ženu.
Co děláte, kdy netočíte?
Věnuji se automobilovým závodům, jezdím na kole, navštěvuji matku. Založil jsem nadaci v nemocnici, kde jí léčili rakovinu, protože jsem měl pocit, že je důležité se nějak odvděčit.
Jaký byl největší zlom ve vašem životě?
Myslím, že to byla svatba s Jill, návrat do Maine, kde žije matka, koupě domu a zjištění, že tam můžu vést spokojený život. Díky tomu jsem se uvolnil natolik, že jsem se v Los Angeles necítil zoufale. A jakmile jsem nebyl zoufalý, začala mě řada lidí vnímat jinak; také jsem musel trochu zestárnout a dospět. Užil jsem si kdysi trochu slávy a bylo toho na mě docela hodně, protože jsem první filmy natočil během osmnácti měsíců - a pak najednou nic. Celé roky jsem zápolil s osudem, učil se vést vyrovnaný život a nebýt odkázán jen na kariéru. Koneckonců - úspěch je hrozně prázdná věc, protože když sedíte doma úplně sám, k ničemu vám není. O to více si vážím svého současného života.
