Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak rozbít americký mýtus o Marilyn Monroe

  1:00aktualizováno  1:00
Americká autorka Sarah Churchwellová se pokusila zbavit hollywoodskou legendu nánosu nesmyslů, polopravd a lží.

Festival spisovatelů - diskuse Kdo zabil Marilyn Monroe? - Hovorů listu The Guardian na téma Kdo zabil Marilyn Monroe? se v Praze během Festivalu spisovatelů zúčastnili (zleva) americká autorka Sarah Churchwellová, její česká kolegyně Hana Andronikova, František Vaverka z kriminalistického ústavu, psychiatr Jan Cimický a moderátor Gary Younge. (5. června 2006) | foto: ČTK

Američanka žijící v Anglii Sarah Churchwellová (1970) působí oslnivě. Mladá, krásná blondýna, skoro jako Marilyn Monroe, chtělo by se říci.

Sarah ChurchwellováOstatně právě jí věnovala svou první knihu nazvanou Nesčetné životy Marilyn Monroe (vyšla v roce 2004), v níž zkoumá hranici mýtu a skutečného života.

A mimochodem přesvědčuje, že hollywoodská herečka zdaleka nebyla tak hloupá, jak se traduje. Churchwellová je hostem Festivalu spisovatelů Praha.

O životě a smrti Marilyn Monroe se toho napsalo hodně. Co vás na tom "omletém" tématu zaujalo?
Právě to, že se o ní tolik psalo: s kamarády jsem vtipkovala, že dělám veřejnou službu, když čtu všechny ty knihy, což asi nikdo jiný zatím neudělal. Například jeden opravdu seriózní životopis s obsáhlou dokumentací, rozhovory a řadou svědectví vůbec neodpovídal na spoustu otázek. Řekla jsem si, že je to asi špatná práce, a sáhla po další – jenže jako bych četla jiný příběh s úplně jiným hrdinou. Ta kniha líčila jinak její charakter, rodinu, co se jí v životě stalo, jak zemřela. Čím více čtete, tím více zjišťujete, že všechny ty knihy jsou jako romány, které se vydávají za životopis. Měla jsem vztek i za lidi, kteří si koupí podobnou biografii a předpokládají, že je pravdivá. Když to tak vezmu, moje kniha je více o životopisech než o Marilyn Monroe.

Dokážete odhadnout, kolik knih o Marilyn Monroe vzniklo?
V angličtině jsem četla 300 knih, z nichž dvanáct byly skutečně rozsáhlé životopisy. A kolik jich je ve světě? Zkusím to vyčíslit – nejméně 600. Čtení literatury mi zabralo deset let, tři roky jsem knihu psala.

Proč zrovna Marilyn Monroe?
Není tady nikdo jako ona. Marilyn je ilustrujícím příkladem, co se může stát, když životopisci nemají žádné hranice a omezení. Když každý může napsat cokoliv, protože ho nikdo nezastaví. Marilyn nezanechala odkaz, dědice ani potomky, kteří by korigovali lži a bránili se žalobami. To je smutné, ne?

Je možné ještě říci něco nového?
Budete překvapena! Také jsem si myslela, že už je všechno popsáno. Ale minulý rok někdo přišel s tajnými zvukovými nahrávkami, které měl její psychiatr. Přitom ukázal pouze opis, zkombinoval, co řekla ona a co řekl někdo jiný. Ale můžete tomu věřit, když jsou nahrávky zničené? Tato kniha je paradoxně v knihkupectvích hned vedle mé, což mě dopaluje. Snažila jsem se totiž být odpovědná, pečlivá, máme pro to slovo v angličtině – scrupulous, puntičkářská, svědomitá. Ten druhý autor ale skrupule nemá, prostě napsal knihu a vydělal peníze. Částečná potíž spočívá v tom, že jako čtenáři příliš nerozlišujeme. Neříkáme: je tu jedna podložená kniha, a druhá, která je odfláknutá.

Chtěla jste napsat faktografický portrét, nebo spíše literárně zpracovat jeden osud?
Zaujalo mě, jak se Marilyn změnila v takřka literární postavu – něco jako Madame Bovaryová nebo Lady Macbeth. Jako spisovatelka jsem přemýšlela, jaké to je, udělat z někoho skutečného smyšlenku. Ale osobně, protože jsem také badatelkou a akademičkou, mě zajímala pravda. Lidé si myslí, že pravda znamená: umřela v 8.45, protože tato osoba jí dala takové množství prášků. Ale pravda, kterou všichni neradi slyší, je to, že nevíme, co se doopravdy stalo. Čtenáři chtějí fakta, ale pravdou mohou být i pochyby, které si umíme přiznat. Pak je tu ještě jedna okolnost: ze všech těch knih o Marilyn jako by Marilyn zmizela. Úplně se vytratila, ale já jsem ji chtěla udržet. Mohla jsem tedy napsat novou knihu a prohlašovat: to je ta skutečná Marilyn, jenže je tu těch dalších šest set autorů, kteří tvrdí totéž. Já se vydala jinou cestou: Marilyn byla pohřbena pod tunami odpadků a nesmyslů a já se pokusila ji vyhrabat. O to se moje kniha snaží – zbavit se odpadu tak radikálně, že mu už nikdo nikdy neuvěří. Neříkám, že musíte přemýšlet o Marilyn, ale co kdybychom se zkusili podívat na ni i takhle? Čtenář se může rozhodnout.

A jaká je Marilyn bez odpadu?
Zdaleka nebyla hloupá blondýna. To byla role, kterou hrála, vždyť byla herečkou. Což neznamená, že byla geniální, intelektuálka či feministka. Ostatně, Hollywood ji neobjevil, naopak, nevěřili jí. Říkali: Vypadáš strašně, tvůj nos má tvar bambule, jsi tlustá a nikdy to nedokážeš. Ona to dokázala, tvrdě pracovala a bojovala o svůj úspěch. Lidé ji chtějí vidět jako užaslé, nechápající dítě. Ale ona věděla, co chce, byla svým způsobem silná žena, samozřejmě v jiném ohledu také slabá a pošetilá. Chci, aby lidé viděli celou její osobnost. Bylo jí šestatřicet, když umřela. A byla mnohem zajímavější, než si lidé myslí.

O její smrti koluje několik verzí. Ke které z nich se přikláníte?
Podle mého názoru umřela na předávkování a nebyl to záměr, ale nehoda. Myslím, že nechtěla umřít. Byla závislá na návykových látkách a velmi lehkomyslná – ve vínu rozpouštěla prášky, což není příliš bezpečné. Myslím, že to prostě jednou trochu přehnala. Ale tahle teorie není moc oblíbená. Dobrý příběh má vždycky oslňující finále, jako je vražda nebo sebevražda z lásky či zklamání. Oba konce ve své zrůdnosti čtenáře uspokojují a pravda nestačí. Jenže život není jako román: lidé umírají i z hloupých důvodů. Myslím, že smrt Marilyn Monroe byla hloupá náhoda.

Může se ještě vynořit jasný důkaz?
Na důkazy je asi pozdě, některé byly zničeny, jiné se ztratily. Ovšem mnohé může být zpřesněno: jako jeden z důvodů sebevraždy se uvádí její vyhazov ze studia. Před časem se však v honorářích studia Fox našla smlouva dokazující, že těsně před její smrtí vznikl nový kontrakt – na obrovský honorář, miliony dolarů. Není trochu divné, že o tři dny později se octla v takové depresi, že spáchá sebevraždu?

Jaké téma si vyberete příště?
Chci zůstat u amerického mýtu. Ráda bych zkusila vysvětlit, proč se z Šifry mistra Leonarda stal takový fenomén. Mám ráda velké cíle. Marilyn Monroe pravděpodobně ovlivnila více životů než Jane Austenová nebo Gustave Flaubert. Zatímco klasickým spisovatelům a umělcům vědci věnují pozornost, Marilyn neberou příliš vážně. Myslím, že někdy není špatné pochopit, proč miliony lidí milují nějaký příběh či osobnost. To je moje práce.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Katja Kettu
RECENZE: Uštípli jí jazyk. Šokující Můra líčí příběh ve stínu gulagu

Finská prozaička Katja Kettu má smysl pro nesmyslné lásky. V Porodní bábě, z níž se stal světový bestseller, líčí vztah mezi Finkou a německým důstojníkem, v...  celý článek

Obálky knihy Animalium
Půvabně ilustrované Animalium by mohl ocenit i Harry Potter

Nakladatelství Albatros vydává knihu Animalium, která je nebývale půvabnou poctou světu zvířat. „Tohle muzeum je úplně jiné než jakékoliv, které znáš. Má...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.