Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mohl Jako tele na vrata složit bývalý houslista, směje se Janda

  11:20aktualizováno  11:20
Skupina Olympic pokračuje v úterý 31. ledna v Malostranské besedě již sedmým dílem v sérii večerů nazvaných Olympic Retro. Tentokrát sestavila repertoár z písniček z období alb Kanagom a Bigbít, tedy z let 1985–86.

Olympic v období alba Kanagom | foto: Bestia

Vstup do druhé poloviny 80. let byl zároveň vstupem do stále se uvolňujících společenských poměrů. Cítil jste to tehdy? Odráželo se to do fungování kapely?
Ano, přesně tak. Cenzura už byla spíše taková jen aby se neřeklo. Některé texty z té doby by rozhodně v sedmdesátých letech neprošly. Kapela měla našlápnuto, manažer Zapletal zařídil cokoliv a práce bylo nad hlavu. Byla to krásná doba.

Olympic v období alba Bigbít

Olympic v období alba Bigbít

Na rychle po sobě následujících albech Kanagom (1985) a Bigbít (1986) jste se po  tematických projektech vrátili k běžnému modelu písničkových kolekcí. Cítil jste to jako  úlevu?
Těšil jsem se na to, i když vlastně ani nevím proč. Možná jsme měli ještě zkusit nějakou jinou formu, ale už jsem se těšil na písničky. Nemyslím si, že ta alba byla špatná, ale spokojen jsem moc nebyl. V té době mně někteří vytýkali, že jsem udělal album pro Petru Janů a tím jsem se vyčerpal, a pak už mi na Kanagom došla inspirace. Já si to nemyslím, ale třeba je to částečně pravda.

Po 60. letech druhá největší vlna popularity v historii, kterou Olympiku zajistila Trilogie, asi byla dost "závazná". Jak se vám skládal Kanagom a Bigbít? Nebál jste se, že  jste se vystřílel ze silných nápadů?
Po Trilogii bylo opravdu obtížné ještě něco výjimečného udělat. Múza se prostě unaví. Asi bych toho chtěl od Pánaboha moc. Už si ani nepamatuji, jestli jsem skládal lehce nebo se trápil, ale alba i tak byla komerčně poměrně úspěšná.

Fotogalerie

Na Kanagomu jste navázal pravidelnou spolupráci s textařem Pavlem Vrbou. Proč jste si  vybral zrovna jeho?
Ta spolupráce začala už v osmdesátém roce. První společná píseň byla Osmý den a tak stálo za to v ní pokračovat. Nehledě na to, že jsem se pohádal s Rytířem. Texty od Vrby jsou samozřejmě jiné, mají jiná témata a pro mě to byl čerstvý vítr. Navíc Vrba dodával texty včas a málokdy se mi nelíbily, i když jsem mu jich taky pár vrátil.

Na obou albech Olympic oproti minulosti poměrně přitvrdil, hlavně vaše kytara. Zřejmě už  se rodila vaše láska k heavy metalu, která vyústila v následující album Když ti svítí  zelená a v podporu mladých metalových kapel. Je to tak?
To ještě asi ne, metal u mě začal až někdy kolem osmdesát osmýho. Nějaký impulz jsem asi dostat musel, ale teď si prostě nevzpomenu. "Zelená", to ano, tam už to ve mně metalovalo. Miluji kytaru a už jsem potřeboval začít hrát jinak. Taky jsem si konečně pořídil kytaru se zámkama a s pořádnou pákou.

Olympic, 2. polovina 80. let

Olympic, 2. polovina 80. let

V mírném rozporu s přitvrzením se ale zdá přijetí druhého klávesisty Jiřího Valenty na  albu Bigbít. Cítil jste jako "diktát doby", mít alespoň v některých písničkách klávesové  fanfáry a la Europe?
Europe mě fakt dostali. Ten zvuk byl taky nový a Valenta ho měl. Myslím, že jsme ho použili ještě v jedné písni, ale pak už jsme se k němu nikdy nevrátili. Dvoje klávesy já vlastně nikdy nechtěl, ale Béda (Miroslav Berka – pozn. aut.) v té době byl prostě mimo, takže mně nic jiného  nezbývalo.

Na albu Bigbít se poprvé objevuje nové jméno bubeníka Milana Peroutky. Poznamenal Olympic nějak odchod dlouholetého člena Petra Hejduka? A bylo těžké najít Milana Peroutku?
Petr Hejduk odešel, čímž ukončil náš společný problém, zda rock či pop. Já byl natěšený na novou kapelu a taky jsme hned pěkně začali s písní Jako tele na vrata, aby bylo jako jasno, kam se to teď bude ubírat. Hejduk v tu dobu měl Hej pane diskžokej, takže bylo jasno. Peroutka byl na konkurzu asi šesti bubeníků a nakonec jsme se rozhodli pro něj. Byla to skvělá volba.

Kterou písničku z každého z těchto dvou alb máte vy osobně nejraději?
Je jich víc, určitě Manekýny, Už je po, Můj klid, Jako zamlada... Koukám, je jich dost, tak už toho nechám.

Olympic, polovina 80. let

Olympic, polovina 80. let

A je některá, kterou naopak rád nemáte a přesto ji zahrát musíte, protože bez ní by to nebylo ono?
Nikoliv. Tentokrát jich bylo na výběr hodně, takže nebyl problém nějakou vynechat. Opět jsme nezařadili hity těch let, záměrně. Ty hrajeme běžně a v Retro koncertech je místo pro ty, které běžně nehrajeme. Navíc si myslím, že fanoušci to jenom přivítají. Rozhodně překvapíme písní, kterou paradoxně málokdo zná, vítěznou písní Bratislavské lyry Co je vůbec v nás.

Vzpomínáte si na nějakou historku, kterou máte s těmito alby spojenu?
Jistě. Tele na vrata bylo některým fandům proti srsti a dali nám najevo, že se jim nelíbí a už chodit nebudou. Jeden mi dokonce se zlobou sdělil, že vůbec nechápe, jak já, jako bývalý houslista můžu složit takovou příšernost.

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.