Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak děti z „Vlka“ s přehledem dostaly dospělé na lopatky

  3:47aktualizováno  3:47
Nakonec zažívá český film docela pěkný podzim. Po Tobruku a Hlídači č. 47 přichází do kin další nevšední novinka, opravdu originální snímek s názvem Kdopak by se vlka bál, jenž se nevejde do žádných přihrádek.

Z filmu Kdopak by se vlka bál | foto: Bionaut Films

Z filmu Kdopak by se vlka bálNa rozdíl od pětileté hrdinky nemá totiž jeho distributor dost fantazie, aby vymyslel přesnější určení žánru než rodinný film. Což odpovídá jen potud, že jde o příběh jedné rodiny a že v něm mají hlavní slovo předškoláci; rozhodně to však neznamená, že je to film pro jejich vrstevníky.

Naopak, v hledišti by měli sedět dospělí a zírat, jak jim děti vystavují účty a jak je i herecky pokládají na lopatky. To vše v příběhu, který mísí komedii s romancí, horor s pohádkou a věcnou realitu s hravou animací.

Ze svého úspěšného "kraťasu" Příušnice převzala režisérka Maria Procházková klíčový princip. Vypravěčkou, glosátorkou i tichou svědkyní "dospěláckých" záhad je dívenka, jejíž zábavné postřehy dokreslované animací snů, nápadů a představ působí zcela čistě a přirozeně.

Co by v prozaickém světě dospělých vypadalo jako ryze formální manýra, v dětské říši plné poezie má smysl, účel i řád – třeba když hrdinka s pohrdáním domaluje korunku k nenáviděné fintivé spolužačce, nad jejíž roztomilostí se rodiče rozplývají.

Z filmu Kdopak by se vlka bálDěti jsou vůbec skvělé, tvárné a ohromně bezprostřední; strachy mrkající holčička poprvé sama v kině i její kamarád, jenž tajně "nakoukal" televizní horor a odvozuje z něj vlastní teorie. Tak samozřejmý dětský projev tu nebyl snad od filmu S tebou mě baví svět, jenž však razil smích pro smích, kdežto "Vlk" zná i jiné, trpčí a vypjatější tóny.

Jinou podobnost obou děl, jež "Vlkovi" naopak moc nesluší, představuje okatá výlučnost takzvaně lepších rodin: maminka z opery a tatínek z letiště zařizují dvě efektní profesní prostředí, o pěstěné noblesní babičce nemluvě.

Z filmu Kdopak by se vlka bálPravda je, že dospělí vedle dětí vyhlížejí trochu fádně. Maminka Jitky Čvančarové je krásná, babička Jany Krausové intrikánská, trpný tatínek Pavla Řezníčka ožívá v konfliktu s tchyní a Martin Hofmann coby maminčin expřítel v projevech sebestředného sobce.

Zato děti mají nespočet výrazových odstínů, ať už sledují útržky tajemných rodičovských hádek, oddávají se strašidelným hrám při výletu na hrad a do jeskyní či spřádají plány, jak s pomocí vidličky zjistit, jestli maminku nevyměnili ufoni.

Hlavně malá Dorotka Dědková je jímavě rozbolavělá, když, skryta pod stolem, vyslechne – bohužel banální – pravdu o svém otci, kouzelně zarytá, když ji matka seznamuje s divným "strejdou", a dokonale nešťastná tou velkou křivdou, když maminka zapomene na její karneval, pro holčičku zásadní událost.

Z filmu Kdopak by se vlka bál

Kdykoli film ztrácí švih, děti jej spolehlivě pozvednou, vděčně rozesmějí, a dokonce vzbudí napětí v nečekaně akčním finále, kde se původně roztomilý pohádkový vlk v čepci mění ve skutečnou dravou šelmu.

Paralelou údělu Červené karkulky a dnešní holčičky je to film výtvarně jedinečný, vypravěčsky zábavný a podprahově očistný. Dostaví se totiž i trocha studu, když si člověk vybaví, co všechno svým dětem prováděl a co si asi tehdy myslely.

Hodnocení MF DNES: 70 %







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.