Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak Clint Eastwood dělá podruhé totéž

  1:00aktualizováno  1:00
Nápad vzkřísit americkou bitvu o japonský ostrov Iwodžima nadvakrát, očima obou válčících stran, je hospodárný i výnosný.

Vlajky našich otců - Fotografie z filmu Vlajky našich otců (2006) | foto: Warner Bros

Na jedné straně se obří scény, konvoj amerických lodí či letecký útok, dají natočit jednou z více úhlů a použít pro oba filmy.

Na straně druhé se pěkně množí ceny: dohromady si vysloužily šest oscarových nominací, byť jen jedinou výhru, za střih zvuku pro "japonské" Dopisy z Iwo Jimy. Po nich teď přicházejí "americké" Vlajky našich otců. Který z filmů je lepší?

Jako z fotografie
To záleží na osobním vkusu a sympatiích. Oba snímky totiž Clint Eastwood natočil takřka stejně a k obrazu svému, jako úctyhodné bitevní drama s jedním novým prvkem a záplavou starých úvah: že lidé nejsou jen "zlí" a "hodní"; že matky vojáků trpí stejně; že z týlu
se válka jeví jinak než v palbě.

V obou případech střídá časové roviny vyprávění. A tím novým motivem - po objevu dopisů Japonců z prvního filmu - se ve Vlajce našich otců stává slavná fotografie, na níž skupina Američanů vztyčuje na ostrově prapor.

Klíčový výrok "Správná fotka může prohrát, nebo vyhrát válku" odstartuje skorodetektivku hledající pravdu o symbolu, jenž pro Státy znamenal vzpruhu. Tři hrdinové z fotografie jsou povoláni do vlasti, aby sehnali peníze na další válečné výdaje.

Jejich "turné", show po americku s bankety, projevy, fábory, fanynkami a kýčovitými rekvizitami, tvoří zajímavější část filmu a zároveň protipól syrovým bitevním obrazům, v nichž se Eastwood zjevně - a marně - snaží překonat Spielbergovu tresť absolutního chaosu v úvodu snímku Zachraňte vojína Ryana.

Stejně jako Dopisy mají i Vlajky silnou zbraň ve výtvarném pojetí, jehož barvy připomínají vybledlé válečné filmy z jiných časů, a slabiny v dialogu: každá druhá věta mluví "o správných chlapech" nebo "dobrých klucích", které "vrátíme jejich mámám".

Z trojice armádních hvězd se herecky vyděluje Adam Beach coby indiánský voják, jenž náhlý přechod z výbuchů bojiště do světel popularity snáší nejhůře. Ovšem skoky mezi krajinou války a slávy zažívá i divák, pro nějž se mechanickým opakováním stávají monotónními.

A protože děj brzy prozradí, kdo, proč, jak a kolik vlajek vlastně ve skutečnosti vztyčil, najednou už v sále není na co čekat.

Vlajky našich otců
USA, režie Clint Eastwood, hrají R. Phillippe, J. Bradford, A. Beach, P. Walker, titulky, 132 minut
Hodnocení MF DNES: 60%

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Tom Cruise v hlavní roli filmu Barry Seal: Nebeský gauner
Nebeský gauner. Tom Cruise bude pilot, jenž pracoval pro Escobara i CIA

Měl pět dětí, skvěle placenou práci pilota ve službách kolumbijské drogové mafie i amerických bezpečnostních složek a klamnou víru, že ze všeho vybruslí. Kdo...  celý článek

Josef Vinklář v televizním snímku Vzpomínka na Hamleta (útržek norský)
TELEVIZIONÁŘ: Jak nevinný vrah Hamletova otce potká zajímavou Brožovou

Takzvaná alternativní historie sice pořád letí, jenže její autoři vesměs omílají politické teze: co by bylo, kdyby Německo vyhrálo válku, kdyby Hitler dnes...  celý článek

Z filmu Zabiják & bodyguard
RECENZE: Oldman promine, Zabijáku & bodyguardovi vládne spílající Hayeková

Jediným premiérovým soupeřem Svěrákovy novinky Po strništi bos bude v kinech americká akční komedie Zabiják & bodyguard. Hvězdami sice nešetří, zato s akcí i...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.