Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

J. H. Krchovský: Už jen beznaděj mé trapné existence skýtá mi naději

aktualizováno 
- V prvním svazku Edice díla uvádí nakladatelství Host autora téměř "domácího": byl to právě J. H. Krchovský (1960), kdo před sedmi lety otevřel hostovskou Edici poesie. Kniha s jednoduchým názvem Básně shrnuje v jednom svazku předchozí tři výbory autorovy poezie z let 1978-1996 včetně textů do původních sbírek nezařazených. K celistvějšímu zamyšlení nad Krchovského tvorbou nevyzývá jenom bilanční charakter svazku či časové rozpětí vzniku textů, ale sama autorova poetika, která nadále nepřestává některé kritiky pobuřovat. Verše J. H. Krchovského fascinují i odpuzují hřbitovní dekadencí, sexuálními obsesemi, ošklivostí odvrácené strany lásky, sexu, samoty a života vůbec. Někdy se s despektem poukazuje na jejich vulgárnost a morbidnost a vyjadřuje se pohoršení nad nezvykle přímým pojmenováním nejintimnějších věcí člověka (genitálií, ale také třeba umírání) ve spojení s pěstěným vázaným veršem. Taková poezie si ovšem sama vynucuje, abychom k ní přistupovali bezprostředně, bez jalového moralizování, abychom se ptali, zda nás básník jen nevodí za nos rafinovanou poetickou hrou. A jestliže ano, co je ještě za ní.


Všemi dvanácti sbírkami, ze kterých bilační Básně vycházejí, prostupují dvě základní roviny, jejichž intenzita se v jednotlivých básních i souborech mění. Jednak jsou zde básně ryze existenciální, trpké a holé až na kost, až na poslední vlas z hlavy, kdy "nemám už co bych rval / půjdu spát asi..." Hořká, sebeironizující lyrika, kterou Krchovský na přelomu 80. a 90. let zjednodušuje až v jakési epigramy, se vysmívá samé "trapnosti existence". Hyperbola, s níž autor pracuje, se ovšem plynule přenáší i do druhé poetické roviny, kde nejdivočejší erotické sny a nekrofilní představy jako by se stávaly běžnou skutečností. To, čeho se v skrytu děsíme, co i v soukromí vytěsňujeme jako nepřijatelné, se zde - v postmoderní nadsázce, ironii a především hře - ozývá hodně nahlas. Hnusem a absurditou Krchovský obnažuje lidskou vrženost do světa, hrozný strach ze života, ale vyjadřuje i bezmocné přání, aby se vůbec dalo žít. Používá výrazy z nejnižších pater jazyka, aby to, co pojmenovává, už nemohl nikdo víc znehodnocovat, banalizovat. Nikoli ve vulgaritě, na niž se obvykle poukazuje, ale v překračování konvencí do území, kde se věci - pro někoho neomaleně - nazývají skutečnými, pokrytectvím nezjemněnými slovy, tkví skutečná básníkova provokace, je-li tu jaká. V beznaději smradlavého jara a studených těl se pro něj a čtenáře ukazuje jedna z možností, jak opravdově žít a psát.
Brutální kousky existenciální tíhy skládá Krchovský v básních rytmicky ukázněných a zvukomalebných, kde se zdaleka všechno neodvíjí jen od rýmových asociací. Napětí, které z tohoto spojení vzniká, může i po sto třiceti letech od vzniku moderní "prokleté" poezie působit na někoho nepřátelsky. Na toho, kdo jako by si nepovšiml, co, v jakém množství a jak apartně zabaleno se na nás valí z televize, videa, z filmů... A jaká je realita sama, nesnímaná pro zpravodajský prime time.
Krchovského poezie v zahrnutém bezmála dvacetiletí zůstává v mnohém soudržná. Ve verších z konce 70. let a v první půli 80. let cítíme ještě dost síly čekat na smrt: věčný monolog se smrtí prozrazuje vášnivé zaujetí pro život. Od poloviny 80. let však dychtivost hledat si ke smrti vlastní cestu postupně slábne a přibývá nezodpověditelných otázek: "Co dál, co si počít, na co se těšit?" Zda se především v básních z 90. let projevilo, že nastává přirozená proměna člověka a básníka Krchovského, ke které muselo dojít, teprve uvidíme. Jeden kruh se uzavřel, když je život vpůli se svou poutí. Polovina však není konec, znamená jen, že si nelze vystačit s tím, s čím doposud.
Poznámku zaslouží i redakční příprava svazku. Bylo opravdu nutné, aby už na počátku dostala edice do vínku lajdáckost? Řádnou ediční poznámku, jež by dílo skutečně shrnula, sotva nahradí text na zadní záložce přebalu...


J. H. Krchovský: Básně. Doslov a redakce Miroslav Balaštík. Host, Brno 1998, 250 stran, náklad neuveden, cena 229 korun.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jiří Kuběna u hradu Bítova, kde sloužil jako kastelán.
Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu

Jiří Kuběna, který se řadil ke generaci šestatřicátníků společně s Václavem Havlem nebo Violou Fischerovou, zemřel ve čtvrtek ráno ve věku 81 let po dlouhé...  celý článek

Ron, Hermiona a Harry na konci sedmého pokračování Harry Potter a relikvie smrti
Rowlingová na Potterovi stále bohatne. Na podzim vyjdou dvě nové knihy

Svět Harryho Pottera se loni rozrostl o divadelní hru, scénář i nový film. Úspěšný návrat do světel reflektorů nyní vynesl J. K. Rowlingovou na první příčku...  celý článek

Edward Snowden vynesl informace z NSA, protože nechtěl žít ve světě, kde nikdo...
RECENZE: Nešetří novináře ani sousedy. Boží oko inspiroval Snowden i CIA

Americký spisovatel Barry Eisler si na chvíli odskočil od hrdinů svých knih Johna Raina a Bena Trevena, aby napsal politický thriller Boží oko. Inspiroval ho...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.