Jazz Dock je v současné době po mnoha stránkách patrně nejlepší pražský klub svého druhu, na jehož pódiu celkem běžně vystupují i světové jazzové veličiny první třídy. Je nicméně obvykle zařízen na relativně malý počet návštěvníků, limitovaný počtem stolků a židlí plus kapacitou pro okolostojící a "barové povaleče". Protentokrát byla zvolena - k dobru věci - úprava jiná, totiž k stání.
I když byl počet návštěvníků limitován kapacitou klubu, bylo v něm velmi příjemně, dalo se přežít bez rizika ušlapání a ani na baru se netvořily žádné zácpy. Jazz Dock byl prostě na koncert po této stránce na "velký" koncert příkladně připraven. Jestli něco lehce zaostávalo, byla zvuková stránka. Ta je ale pochopitelná. J.A.R. mají svůj zvuk koncipován pro větší prostory a s omezenými prostředky nutně nerozvinou všechny jeho odstíny.
Nejdůležitější nakonec ale stejně je, jak kapela hraje. Je zajímavé, jak klubové pódium vlastně J.A.R. slušelo. Návštěvník vůbec nemohl mít pocit jakékoli nepatřičnosti, že se před ním tísní kapela, zvyklá na ikskrát rozměrnější pódia a cítící se na nich jak ryba ve vodě. Není to ostatně náhoda: vždyť J.A.R. tvoří z valné části staří jazzoví praktici, kteří v klubech včetně Jazz Docku dodnes pravidelně hrávají s vlastními kapelami.
To, co na dotočné J.A.R. předvedli, bylo strhující. Výborně vystavěný repertoár, ve kterém kromě očekávaných novinek samozřejmě měly podstatné místo staré hity, které publikum dokázaly zcela rozpumpovat energií. V prostoru, ve kterém se každý lapsus na rozdíl od velké show okamžitě pozná, potvrdil, jak dobří přes možné detailní výhrady J.A.R. jako koncertní kapela jsou.
