Jako každý interpret i tento osmatřicetiletý virtuos byl postaven před svébytné technické nároky, neobvyklou hudební strukturu, musel se vyrovnat s rozdílnými zvyklostmi ve stavbě nástrojů v baroku a v pozdější době a všechno završit vlastní hudební myšlenkou.
Nadčasová hudba
Shaham si vybral Partity č. 2 a 3 a Sonátu č. 2. Neskrýval přitom obavy, či spíše pokoru. V tištěném programu ke koncertu dokonce přiznal, že se dříve neodvažoval hrát tuto hudbu na veřejnosti. Troufl si však – a bezesporu dal najevo, že k tomuto tématu má co říci.
Jakkoli není čistý specialista na dobově poučenou interpretaci barokní hudby, přesto Shaham dokázal, že technická suverénnost a umělecká zralost mohou překlenout stylové rozdíly i časové dimenze.
Všechny věty až po pověstnou a obávanou Chaconne z Partity č. 2 zaujaly hloubkou výrazu, osobním vkladem a přirozeným muzikantstvím. Shaham si prostě s Bachem umí poradit.
HODNOCENÍ MF DNES 90 %
