"Já bych byl nejradši malíř. Miluju Chitussiho a impresionisty, ale nemám malířské nadání," říká Viktorin a pokračuje v tom, co dělal vždycky. Vždyť muziku, již psal v osmdesátých a devadesátých letech pro folkrockovou kapelu AG Flek, má pod kůží několik generací posluchačů.
Proč byla cesta k vašem albu tak dlouhá?
Každý má svůj osud. Já jsem založil AG Flek a působil jen v této skupině. Všechno jsem se učil tam. Třeba Vlasta Redl, který s námi hrál, měl za sebou zkušenost z několika tancovačkových kapel. Když jsem pak odešel z AG Fleku, měl jsem zahořklé období a chodil na ryby. Ale pak mě to postupně přešlo a začal jsem znovu dělat písničky. Byl jsem rád, že jsem si pořídil nahrávací studio. Obohatilo mě, když jsem sledoval, jak pracují Buty, Iva Bittová nebo Robert Křesťan. Pro mě to byla obrovská škola, i když jsem tam byl především jako zvukař a hudební režisér. Ostatně všichni, kteří mi na desce hrají, jsou kamarádi.
Třeba Iva Bittová. Ale s čím rostla vaše chuť vydat písně jen pod svým jménem?
Čím jsem byl starší, tím víc mi vadilo zpívat cizí texty, které neobsahují to, co mám v sobě. Pro mě má muzika určité obrazové sdělení. Snažím se, aby text nešel proti němu. Musím vycházet ze sebe, ze své životní zkušenosti a hledat věci, které ve mně jsou za tu dobu naskládané. Mé texty jsou naprosto pravdivé a já je můžu zpívat, zatímco všechny ostatní se můžu naučit a smířit se s tím, že jsem jejich reproduktorem.
Takže píseň Na kopci se váže k autentickému místu?
Miluji kopce, ze kterých je dobrý výhled a které mají svou atmosféru. Na Zlínsku mám dva milované kopce. Jeden se jmenuje Klenčov, v jeho blízkosti se nacházela keltská sídliště. Písnička Na kopci je odtamtud. Cítím absenci rituálů v téhle zemi. Mám rád lehkou mystiku, ale ne takovou, která se sama staví na odiv. Myslím, že to trochu patří k našim kořenům. Jsem hodně vázaný na přírodu. Vím, jak je všechno v životě provázané. Samotná příroda bez člověka je chladná, musí tam být lidský příběh.
A čeho se dotýká skladba Tvé tělo je bílá loď?
Ta píseň má docela erotický text. Ve chvíli, kdy jsem ji psal, mi to přišlo celkem odvážné. Ale není to rabiátské. Mně šlo spíš o to, co se děje v hlavě, než o to, co se děje na matraci. I tím je pro mě píseň erotičtější.
Proč v písni Zavaž mi oči zpíváte "nikdy nepláču a nikdy se neloučím"?
Nepíšu o tom, co v životě bolí. V podstatě je to záměrně. Ne že by člověk žil v tanečním rytmu, spíš naopak, problémů si užíváme plnou lžící. Nechci, aby to znělo pateticky, ale já nemám rád ufňukané texty. Nemám rád srdceryvné "řešící" záležitosti, které můžou psát dvacetiletí kluci. Ale co v padesáti, proboha? Musím skousnout, co musím skousnout, a na životě hledám to hezké. A o tom chci psát.
Postavíte si vlastní kapelu?
Já bych strašně rád. Ale musím počkat na odezvu téhle desky a také na to, jestli mi některý ze spřízněných muzikantů řekne, že se mu písničky líbí. Je důležité, jaká muzikantská parta je a jak se v ní kdo cítí. To se pak přenáší i na publikum.
