Ateliér Josefa Sudka na pražském Újezdě patří k našim nejmenším galeriím, ovšem kvalita zdejších výstav je setrvale vysoká. Potvrzuje to aktuální připomínka olomouckého fotografa Iva Přečka (1935-2006). Je tu sice jen čtrnáct snímků, ale i to stačí, aby si divák o autorovi udělal dobrý přehled.
Přeček byl dlouho velkou neznámou české fotografie. Žil, tvořil a zemřel v Olomouci. Byl samouk. Celorepublikově, a možná i mezinárodně ho proslavila až monografie vydaná dva roky před jeho smrtí. Tady se vyjevil v plné síle a celé šíři svého díla. Jako autor proměnlivého výrazu, mistr nejrůznějších stylů, umělec, který se rozhodl zkoumat, co vše je s fotografií možné a jaké jsou její meze.
Ivo Přeček - Rotace II (1978)
Ivo Přeček - Poslední ostrůvek (1989)
Vystřídal těch poloh opravdu hodně. Přijal vlivy surrealismu i abstrakce, svezl se na vlně konceptuální fotografie, zabíral detail v duchu minimalismu, snímal širou krajinu kolem Olomouce. Byl mistrem protikladů: vytvořil práce s pochmurně existenciálním podtextem i uvolněný obrázek s absurdním humorem bez vtipu. Neustále se vyvíjel, každým novým snímkem unikal předchozímu.
V expozici jsou dobře patrné jak proměny autorského rukopisu od 60. do 90. let, tak některé souvislosti s kolegy z branže, s Jaromírem Funkem, Vilémem Reichmannem, Janem Svobodou a vlastně i Josefem Sudkem. Malá, ale zdařilá výstava.
Hodnocení: 90 %
