Hynek Čermák a Veronika Kubařová ve hře Zásek

Hynek Čermák a Veronika Kubařová ve hře Zásek | foto: Dejvické divadlo

Trojan poprvé režíruje. V Dejvickém vsadil herce do zaseknutého výtahu

  • 5
Pět postav a jeden porouchaný výtah. Už v sobotu má v Dejvickém divadle premiéru hra Zásek. „Žijeme frustrované nespokojené životy v krásných časech,“ charakterizuje ji Ivan Trojan, který se poprvé chopil režie.

Dveře výtahu pětadvacetipatrové budovy se s cinknutím otevírají, vstupuje uhlazený byznysmen v sáčku. V dalším patře postupně přistoupí muž s aktovkou, zachmuřená dáma, mladík s violou a rozverná dívka s plátěným batůžkem. Tak začíná hra Zásek, druhá premiéra pražského Dejvického divadla této sezony a první režijní počin Ivana Trojana.

O tom, že nejvýraznější tvář populární pražské scény chystá režijní debut, se vědělo už dlouho. Do poslední chvíle však krom náznaku, že se bude děj odehrávat ve výtahu, nebylo jasné, o čem budou Hynek Čermák, Martin Myšička, Veronika Kubařová, Klára Melíšková a Matěj Kroupa hrát.

„Na začátku jsem předstoupil před herce a řekl jim, že nemám vybranou žádnou hru,“ popisuje Trojan, jak hned první chvíle v roli režiséra začal improvizací. Přiznává, že byl spíše přemluven, a tak hledal kus, do kterého by se zamiloval. „Věděl jsem, že budu dělat jedině text, o kterém budu přesvědčen, že mne zaujal, a budu ho schopen přetlumočit divákům. To zamilování je podstatné a mně se to jaksi nepřihodilo,“ vysvětluje. „Takže jsem se dostal trochu do úzkých a nakonec jsem navzdory své povaze šel do tohohle rizika a dobrodružství,“ popisuje vznik hry, která se celá odehrává v těsném výtahovém prostoru.

Jakmile totiž všech pět postav nastoupí, kabinka se po několika vteřinách jízdy zasekne. Nahraný hlas asistentky sice ubezpečuje, že závada potrvá jen pár minut, nakonec však zůstanou bez jakéhokoli kontaktu uzavřeni v těsné místnosti několik hodin. Pět neznámých lidí různých povah i osudů.

Pod hrou Zásek je podepsán fiktivní autor David Doubt, ve skutečnosti za ní vedle Trojana stojí celý soubor. Podobný postup už divadlo kdysi zvolilo u inscenace Černá díra. „Já jsem měl prvotní nápad. Vypráví o lidech, kterým se musel zastavit výtah. A mě zajímalo, proč se jim zastavil a co se muselo stát, aby se jim zase rozjel,“ vysvětluje Trojan.

„Text jsme vytvářeli společně, částečně improvizací, částečně aktivní analýzou. Postupem času jsme se od improvizace vzdalovali. Hlavní oporou mi byl Martin Myšička a dramaturgyně Eva Suková,“ zdůrazňuje.

Na postavách lze vypozorovat protiklady. Zatímco Čermák hraje na první pohled drsného bankovníka, Myšička se představí jako nekonfliktní vědec. „Martin vystudoval vedle herectví jadernou fyziku. Zdálo se mi, že to u něj dosud nebylo vytěžené,“ vysvětluje Trojan. Podobně proti sobě postavil rebelující dívku Veroniky Kubařové a lehce frustrovanou matku Kláry Melíškové. Postavy se v průběhu hry vyvíjejí a všechny odkrývají kladné i záporné rysy.

Babčáková je papoušek Kakadu

Recenze předchozí premiéry Dejvického divadla

Simona Babčáková ve hře Kakadu

„Chtěl jsem, abychom s nimi mohli sympatizovat, i naopak,“ říká režisér a svůj záměr přirovnává k Čechovovi, který taktéž nepsal o černobílých hrdinech. „Kamarád četl článek opavského disidenta Ivo Mludka, který tam měl větu ‚Žijeme frustrované nespokojené životy v krásných časech‘. A to je přesně pojmenované téma, o kterém jsme chtěli hrát,“ shrnuje Trojan.

Herec už za svou kariéru potkal řadu tvůrců, měl tedy od koho zkušenosti čerpat. „Především asi Mirek Krobot, ale i Michal Vajdička,“ začíná výčet jmen, mezi nimiž nechybí ani režisér Petr Zelenka. I proto v sobě Zásek skrývá něco z filmového vidění. „Trošku bych to přirovnal k Tarantinovým filmům či westernům. To se ale musí dát do velkých uvozovek,“ dodává. Zda bude Trojan v režírování pokračovat, zatím neví. „Byly to tři měsíce obrovského zaujetí, co bude dál, teď neřeším.“