Nejste ke konci dlouhého natáčení už opravdu na pokraji šílenství?
Málem. Hlavně si připadám jako horolezec těsně pod vrcholem. Cíl už má na dosah, ale cítí únavu.
Kde leží ten pomyslný vrchol?
Ostatní ho zdolají scénou s vítáním Fidela Castra, ale v té já nehraju, mně zbývá ještě pár dotáček. A pak přijde sestup čili dokončování filmu ve střižně, to už beze mě.
Slavnostní premiéru, rozhovory, besedy s diváky - to už za vrcholek osmitisícovky nepovažujete?
Vždyť mě znáte, pro mě je všechno to klanění spíš propast.
Roli Petra hrajete i v Dejvickém divadle. Nepletl se vám divadelní text s filmovým?
Nepletl, protože i před natáčením - stejně jako před divadelní premiérou - jsme dlouho zkoušeli. Petr Zelenka zkouší rád, taky se rád nechává inspirovat herci. Film má částečně jiné dialogy, situace a postavy, docela mě to srovnání zajímá.
Změnila se i vaše postava?
Určitě. V divadelní verzi se ocitá na hraně šílenství a vědomě se nechá odeslat jako balík, což se takřka rovná sebevraždě. Ve filmu přebírá motiv šílenství matka a pointa je jiná - ale víc už neprozradím.
Je Zelenka snesitelnější v divadle, nebo za kamerou?
S ním je příjemná práce hlavně nad textem. Při natáčení je to jiné záběr od záběru. Když je nespokojený, umí být i lehce nepříjemný, ale s tím počítám. Převedu si to na pozitivní půdu a vždy si to vyříkáme.
Setkáte se s Petrem Zelenkou i v budoucnu?
Rozhodne, jestli jsme pro sebe ještě navzájem inspirativní. Snad ano, ale to je ještě daleko.
Další film ano, ale pro Dejvické divadlo slíbil přece novou hru.
Jenže o té mi zatím řekl jen tolik, že v ní použije loutky. Třeba bych bych ty loutky mohl vodit.
