Časem se asi vrátíme k prověřenému útvaru. Bez císaře, věří Ivan Mládek

  6:54
Silvestr se blíží a hity Jožin z Bažin, Prachovské skály či Linda od Ivana Mládka při něm nemohou chybět. Při televizních Silvestrech se jim smály i herecké legendy jako Filipovský, Sovák nebo Menšík. „Komu by to nelichotilo,“ tetelí se Mládek v rozhovoru pro týdeník 5plus2. Teď vydal knihu obrazů.
Ivan Mládek

Ivan Mládek | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Humor a písně Ivana Mládka zase na Silvestra rozesmějí miliony Čechů. Ivan Mládek tráví přelom roku většinou na pódiu. A když už jednou vystoupení v poslední den roku vynechal, byl z toho trapas. „Jednou jsme to s kamarády táhli asi týden na jedné horské chalupě a silvestr a Nový rok jsme oslavili sice řádně, ale omylem o den dřív. Bylo nám divné, že jsme v údolí neviděli žádné rachejtle,“ vzpomíná. 

Jaký byl váš nejbláznivější Silvestr?
Hrál jsem se svou malou trampskou kapelou v nějaké lesní restauraci v Posázaví a o půlnoci se tam kvůli nějaké dost ošklivé holce strhla hromadná rvačka, jako v amerických kovbojkách. Po místnosti začaly létat nože, lahve a židle, zdraví a své hudební nástroje jsme si zachránili pohotovým výskokem z okna a úprkem nočním lesem na nádraží. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Vaše písně se zpívají při zábavách a oslavách. Nutí vás někdy ovínění fanoušci, abyste jim zazpíval i mimo vystoupení?
Občas se mi to stane, ale většinou odmítnu. Exhibovat bez Banjo Bandu se stydím. 

Silvestry za socialismu byly ve znamení skvělých vystoupení Sováka, Menšíka či Wericha. Vy jste tehdy býval v publiku i na jevišti. Jaká tam byla atmosféra?
Nejlepší atmosféra byla na několika televizních silvestrech, které moderoval geniální Vladimír Menšík, a k tomu byli do hlediště nahnáni všichni komici, herci a zpěváci, co měli ruce a nohy. 

Jak jste se na pódiu cítil, když v publiku seděly hvězdy jako Ladislav Pešek, František Filipovský a další?
Cítil jsem se skvěle, kterému baviči by nelichotilo, když se mu smějí takové legendy. 

Stalo se vám někdy, že se prostě nesmáli?
Stane se nám to občas. Například jednou na sympoziu biochemiků v Karlových Varech. Zaníceně diskutující biochemici neměli na humor moc náladu, což se zjistilo hned u prvního mého dost osvědčeného vtípku. A tak už jsme radši jen hráli. A když se k nám nikdo neotočil ani během písniček, udělali jsme si na pódiu zkoušku. Byla to docela úspěšná placená zkouška, secvičili jsme si na ní asi deset nových písniček. 

Nedávno jste vydal knihu „Ivan Mládek obrazem i slovem“. V posledních měsících jste se tedy stal malířem a literátem?
Sporadicky jsem se vracel k malování celý život, když byl čas. V knize jsou vybrané obrazy z druhé poloviny mého života, ty z dětství a raného mládí se nedochovaly. Buď jsem je někomu daroval, nebo jsem je radši zničil. A za to, že jsem pod každý obraz napsal nějakou tu legendu, se snad ještě nebudu považovat za literáta. A jsem natolik kritický, že se nepovažuju být ani malířem. Jak jsem v knize napsal, cítím se být jen malujícím vtipálkem. 

Čím bude Ivan Mládek nejvíc teď po vydání knihy a pak v roce 2019?
Budu dál dělat jen to, k čemu jsem se zavázal o svých sedmdesátinách. Už žádná televize, žádný rozhlasový zábavný pořad, chci už jen putovat po vlastech českých a slovenských se svým Banjo Bandem a malovat. Chci se prostě už jen bavit. 

Takže tempo už jste zvolnil. Co pro vás dnes znamená práce?
Komedianti, pokud jsou zdraví, sami nic nezvolňují – většinou je jejich svobodná profese baví a nepřestane bavit nikdy. Tempo zvolňují spíš pořadatelé, kteří se obrací na mladší a modernější kapely. Máme tu kliku, že jsme zváni i v našem pokročilém věku, naše ortodoxní muzika a zábavné mluvené slovo zřejmě zpestřuje hudební produkce i s naprosto odlišnými žánry. 

Nakupila se nám v Česku různá výročí. 100 let Československa, 200 let Národního muzea, nedávno 700 let od narození Karla IV., příští rok 30 let od sametové revoluce. Cítíte vnitřně nějakou národní hrdost, nebo to zvlášť neprožíváte?
Zvlášť silnou národní hrdost jsem nepociťoval, jsem asi spíš internacionalista než vlastenec. Tím nechci říct, že bych nepociťoval hrdost, když jsme v něčem mistři světa, nebo když Čech něco převratného vynalezne. Militantní vlastenecké cítění hodně utváří národní báje a legendy, které jsou většinou úplně vymyšlené, a historie, která je většinou překroucená. 

A co se týče vzniku republiky, i o tom se lže. Většina lidí byla tenkrát šťastná, že je konec války a ne že bude konec Rakouska-Uherska. Dva mí prarodiče, které jsem zažil, šli 28. října oslavovat mír, ani netušili, že se tam strhne mela. A měli asi pravdu, podle odtajněných francouzských materiálů dav strhli a shromáždění proměnili v demonstraci za samostatnost francouzští agenti provokatéři. Možná to byla škoda.

Jak to myslíte?
Říkám možná, protože za císaře Karla by Rakousko asi spělo ke konstituční monarchii, demokracii a federativnímu uspořádání. S reformami, které směrovaly k demokracii amerického typu, započal už Josef II., ale brutální francouzská revoluce všechny osvícené monarchy zděsila a všechno i u nás zhatila. Na poválečném rozpadu Rakouska-Uherska měly spíš zájem Francie a Anglie, aby se do budoucna zbavily druhé německy mluvící mocnosti. Masaryk, legionáři a profesionální čeští vlastenci byli asi jen jejich pěšáci. Ale to je jen jeden úhel pohledu, moje úvaha, za kterou si skálopevně nestojím. 

Ale nebýt rozpadu Rakouska-Uherska, asi by vůbec nebyla druhá světová válka. Divil bych se, že by se monarcha spojil s nacistou. Nebylo by ukřivděných sudetských Němců a Henleina a určitě bychom tady neměli čtyřicet let komunistickou diktaturu. A dnes, když se nakonec odvrátíme od Evropské unie, nebo budeme „odvráceni“, dost pravděpodobně dospějeme ke starému staletími prověřenému ekonomickému útvaru, i když asi s jiným názvem a bez císaře. První náznaky už jsou tady, Rakousku začíná být bližší Visegrádská čtyřka než EU. Ale nebudu si dál hrát na vizionáře. 

Narodil jste se v únoru 1942, tedy za protektorátu. Ovlivnilo váš život nějak, že jste „válečné dítě“?
Asi neovlivnilo. V socialisticky zorganizovaném protektorátu hlad nebyl, až na zbytečnou květnovou revoluci a anglo-americké bombardování koncem války byl u nás klid, o život šlo naší rodině jen za heydrichiády. Vyhlásilo se, že když atentátníci nebudou dopadeni, bude postřílena každá desátá rodina, která bydlí na trase Kobylisy-Hrad, kudy Heydrich pravidelně jezdil. Ale já se jediný z rodiny nebál, byly mi teprve čtyři měsíce. Takže protektorát můj život moc neovlivnil. 

Jaké bylo poválečné dětství v Praze?
Vzpomínám si jen na některé momenty v našem letním bydlišti v Babicích u Říčan. V lese byl uvázlý ruský tank, a tak nebyl den, abychom se k němu s kamarády nevypravili a nevymontovávali z něj různé pro nás zajímavé součástky. Největším úlovkem bylo těžké železné kolo, které jsme se snažili dokutálet do kilometr vzdálené naší chaty. Cestou na jednom prudkém srázu nám ujelo a skutálelo se z cesty doprostřed velké louky. Nikdo s ním pak už ani nehnul a desítky let se mu sedlák musel při sekání vyhýbat. Asi nás vždycky dost proklínal. Po mnoha letech jsem to kolo objevil na Babické návsi u pomníku padlých ruských vojáků, takže naše klukovina se nakonec ukázala být záslužnou. 

A jednu vzpomínku na poválečné období mi připomíná fotografie z pobytu naší rodiny ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Dlouho jsem si myslel, že sedím na klíně rudoarmějcovi, ale neměl na čepici hvězdu, takže to byl nejspíš vlasovec. Chudák, asi ho bolševici popravili nebo v tom lepším případě skončil v nějakém sovětském koncentráku.

Hráli jste si na vojáky, kdy ti špatní byli Němci, podobně jako na konci Svěrákova filmu Obecná škola?
My jsme si spíš hráli na lupiče a policajty. Nepamatuju se, že bychom jako děti nenáviděli Němce, pokud se pamatuju, komunistická propaganda v nás vyvolávala nenávist hlavně proti americkým imperialistům, špionům a diverzantům a snažila se do nás vtlouci lásku k Sovětskému svazu a k naší komunistické straně. Když nám doma nikdo nic neřekl, jako hloupé děti se jim dařilo nás zpracovat, takže jsme milovali soudruha Stalina, soudruha Gottwalda a další komunistické zločince. Já měl to štěstí, že jsem se v Holešovicích u Vltavy brzo dostal mezi staré trampy, a tak jsem pomalu, ale jistě začal procitat. 

Z Mládkovy knihy

„Lidé si asi neuvědomují, co škody napáchala policie, když zákeřně přepadla doktora Davida Ratha a zabavila mu finanční prostředky, které ho motivovaly k další blahodárné činnosti, zvelebující srdce naší republiky – Středočeský kraj.“ Tak začíná pasáž k obrazu Dopadení doktora Ratha z knihy Ivan Mládek obrazem i slovem. Její titulní stranu zdobí Mládkův autoportrét.

Obraz Ivana Mládka s názvem Nevěra s uprchlíkem
Obraz Ivana Mládka s názvem Paní Babišová přebaluje malého Andreje
Obraz Ivana Mládka s názvem Car Alexandr prodává Američanům Aljašku

V roce 1968, když vám bylo 26 let, jste odešel do Francie. Vnímal jste to jako emigraci?
Po sovětské okupaci jsem jako většina mých dobrých kamarádů a spolužáků se svou budoucí manželkou emigroval do Francie. Neprchali jsme, abychom se navždy vzdali domova, rodičů, sourozenců a míst, které jsme měli rádi, ale chtěli jsme aspoň pět let trochu poznávat svět. Že po příchodu Rusů na delší dobu „spadne klec“, nám bylo jasné. Jinak nás okupace moc nepřekvapila, dala se očekávat, brali jsme ji tak, že si ruští soudruzi přijeli udělat pořádek ve své komunistické říši, chtěli ukáznit soudruhy československé, aby jim v jejich ideologii nedělali bordel. O socialismu s lidskou tváři jsme si nedělali iluze, kdyby se těm tak zvaným „mužům ledna“ začala jejich utopická demokratizace socialismu vymykat z ruky, sami by zase přitvrdili, možná surověji než ruští okupanti. Byli to zase jenom komunisti. 

Co vás naučil život v Paříži?
Hlavně víc mluvit rusky. Živil jsem se ve Francii hrou na balalajku po ruských emigrantských klubech, takže jsem tam mluvil víc rusky než francouzsky. Navzdory roku 1968 jsem zášť vůči Rusům nikdy nepociťoval, díky jejich literatuře, malířství a muzice jsem byl vždycky trochu rusofil a pobytem mezi potomky ruské antibolševické elity v Paříži jsem si toto vyhranění v sobě ještě více utužil. 

Proč jste se rozhodl pro návrat do Československa?
Ze Západu jsme se proti původnímu plánu vrátili už za půl roku, jinak bychom museli přijmout politický azyl. To jsme odmítli, nechtěli jsme zůstat pryč z domova navždy. 

Ivan Mládek

■ Narodil se 7. února 1942 v Praze.
■ Absolvoval Vysokou školu ekonomickou, byl mimo jiné spolužákem Václava Klause.
■ Jeho songy hraje proslulý Banjo Band už od 70. let.
■ Vytvořil více než 400 písní, píše humoristické povídky, je autorem několika deskových her.

Ivan Mládek (Benátská! s Impulsem, 28. července 2017, Liberec)

Dokážete srovnat, jaký je pro mladého člověka rozdíl odjet do Francie na zkušenou dnes a tehdy?
V roce 1968 Čechům fandil celý svět, dneska po migrantské vlně, kterou je Francie také zasažena, se asi budou Francouzi chovat trochu odtažitě ke všem cizincům. 

O kapitalismu po roce 1989 Jiří Suchý říká: „Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší, než jsem jsem si myslel.“ Co o kapitalismu soudíte vy?
Jsem fanda kapitalismu, zejména toho dravého amerického. Nebýt jeho vojenské síly, tak by nás němečtí nacionální socialisté nakonec všechny vymlátili a nebo jsme pomrzli ve vyhnanství někde na Sibiři. A v nejlepším případě by nás tady další desítky let dusili komunisti. 

Posloužil vám během života lépe smích, nebo peníze? Co z obou věcí máte raději?
Já se s lidmi, kteří se baví jen o penězích, nestýkám. Peníze jako takové mě nebaví, beru je jako nutné zlo, nikdy bych se je nesnažil za každou cenu kupit jako obchodníci. A protože jsem jak svou muzikou, tak svým malováním bavič, neposluhuje mi smích můj, ale smích jiných. A ten dá fušku. Za svůj smích si nic nekoupím, ani s ním na poště nezaplatím složenky. 

Dá se říct, že pro vás smích jsou peníze?
Protože jsem bavič z povolání, tak se to v mém případě říct dá.

Autor:
  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...