Spisovatel Ivan Kraus obvykle vydává krátké humorné texty na pomezí satiry, komedie a grotesky obstoupené vážnými lidskými příběhy. Tragédiemi nejsou jen díky tomu, jak je hrdinové i autor vnímají - viděno optikou laskavého úsměvu se každé dějinné i lidské příkoří stává snesitelným, vyprávěno klaunem se mění v hříčku osudu. Hlavně že jsme to přežili.
Obálka knihy Veřejný písař
Jedna z vedlejších postav Krausovy čerstvě vydané novely Veřejný písař je v tomhle směru příznačná: na kabaretního kouzelníka zběhlého v tricích s kartami míří za války desítka ruských vojáků samopaly. Od smrti ho zachrání balíček kanastovek, s nímž bez řečí předvede své číslo. "Kdo se směje, nevystřelí," píše Kraus.
Scéna je spíš úlevně úsměvná, než aby vzbuzovala hlasitý smích, od toho jsou ve Veřejném písaři jiné, přesto přesně charakterizuje Krausovo vidění světa. Laskavé, vlídné, optimistické.
Ztráta jazyka, trest za emigraci
Hrdinou je mu zde francouzský úředník, který pomáhá imigrantům vyplňovat lejstra, život osekávat do kolonek formulářů. "I Ježíš Kristus by dnes musel požádat o povolení obchodní komoru a pekaře, aby směl rozmnožit chléb, další povolení by musel získat, aby mohl rozmnožit ryby, a jiné od lékařské komory, aby mohl uzdravit nemocné," chápe význam své profese. Píše prosby, stížnosti, žádosti a apely. Místy i milostné dopisy. Protože "ztráta jazyka je trest, pokuta za emigraci". Kraus, emigrant z osmašedesátého, o tom ví své.
Je tu maďarský zamilovaný chlapec, mexický importér žehliček, ptačích klecí i chemických sloučenin, ruský Žid mluvící kouzelnou němčinou. Také Turci, Čechoslováci, Tunisané, Poláci. Skauti, političtí uprchlíci, notoričtí útěkáři, fluktuanti, filozofové.
Emigranti netvoří usměvavou masu pokorných a vděčných zákazníků. "Emigrace je taková jako národ, z něhož vzešla." Sváry, diskuse i půtky o levo, pravo a střed jsou na denním pořádku. Kraus tvoří své hrdiny, aby mohli být citováni, jejich život pasíruje literárním mlýnkem, který je nevyplivuje ven jako mnohovrstevnaté povahy, nýbrž jako nositele jednotlivých ponaučení.
Což není na škodu. Pokud čtenář hledá chytrou, zábavnou a lehce trpkou lidskou komedii, ve Veřejném písaři ji najde.
