V Česku koncertujete jen málo. Co vás přimělo uspořádat tu rovnou turné?
V roce 2014 jsem měl hrát v brněnském Sonu a v Lucerně v Praze, ale nakonec jsem nemohl. Takže jsem zklamal hodně lidí a jsem rád, že to teď můžu nahradit.
Koncerty na turné budou mít dvě podoby – budete hrát s kapelou, ale i v duu s kytaristou Honzou Ponocným. Proč?
Kapelu, kterou mi Honza složil, tvoří moc dobří, a proto vytížení muzikanti. Takže se to poskládalo podle nich. Některé ty koncerty odehrajeme v malých klubech, kde doufám v intimní atmosféru. Chci, aby se mě lidi ptali, ne jen že jim nějaký Amík bude povídat a hrát. A doufám, že se to pěkně protáhne.
Turné Ivana Krále
|
Jaké písně na turné zazní?
Chci zahrát nějaké novinky, ale taky věci, které jsem nikdy nehrál. Třeba skladbu Citizen Ship, kterou Patti Smith napsala v roce 1978 o mém problému s americkým občanstvím. Tu se pokusím zahrát na piano.
Kvůli čemu jste měl problém?
Chtěl jsem českému emigrantovi sehnat práci, aby mohl utírat podlahu v restauraci. Tím jsem se dostal do konfliktu se zákonem. Nakonec jsem občanství získal, ale místo pěti let to trvalo patnáct a mezitím musíte hodně sekat latinu.
Ale to jsme odbočili. Co ještě budete hrát?
Chci zahrát i něco v češtině, takže skladby jako Sen a Šťastnej chlap od Lucie nebo písničku, kterou jsem napsal pro pana Suchého.
Poslechněte si nový singl Apocalypse
Na podzim chcete vydat novou desku. Jak jste s ní daleko?
Je skoro hotová, ale ještě řešíme takové to, jestli by tahle kytara neměla být jiná a támhle neměly být bicí.
Málokdo asi může srovnávat tuzemskou a americkou hudební scénu jako vy. Jak jste to vnímal, když jste se v 90. letech vrátil?
Kapela, která se mi po návratu líbila nejvíc, to byl Žlutý pes. Hráli dobrý rock a říkal jsem si, že s anglickými texty by se klidně mohli rozjet do světa. To samé s Alicí. Dan Bárta podle mě mohl převálcovat Axla Rose, ale rozhodl se jít jiným směrem. Kdo by mohl uspět v cizině dnes, to je Čechomor. Podle mě je to unikát.
Na koho z těch hvězd, jako jsou Patti Smith, Iggy Pop a další, s nimiž jste spolupracoval, vzpomínáte nejraději?
Na Patti, protože jsem byl v Americe nováček a naivní, a přesto jsem dostal šanci s ní nahrávat. Zajímali jsme se o stejné věci. Fascinovala mě mimo jiné tím, jak byla nepředvídatelná. Jednou byla celý den úplný šílenec, další den jak malá holčička. Nebo mě chtěla učit o náboženství a potom se mi zase svěřovala s tím, který se jí líbí kluk. Nikdy jsem ani nesnil o tom, že bych v Americe udělal desku. A ona mi tu šanci přesto dala. Pak jsem chtěl hrát s kapelou Blondie, tak jsem s nimi hrál, ale nebyli tak motivovaní jako já.
Jak se stane, že chcete hrát s Blondie, a tak s nimi prostě hrajete?
Byl jsem dosti drzý. Viděl jsem je hrát, šel jsem za nimi do šatny a říkám – potřebujete druhého kytaristu. A za týden byla zkouška.
