Spisovatel Ivan Klíma

Spisovatel Ivan Klíma | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Žena se nebála. Estébáky zouvala do ponožek, vzpomíná Ivan Klíma

  • 12
Je nejpřekládanějším českým autorem. Ve svém šíleném století, jak říká tomu dvacátému, byl vězněm v koncentráku, novinářem, komunistou, metařem, disidentem a především vynikajícím spisovatelem. A třeba i autorem Krtečka, pěstitelem konopí či náruživým mariášníkem. Ivan Klíma oslavil pětaosmdesáté narozeniny.

Kdy jste se nejvíc bál?
Když já se tak moc nebojím... (Dlouho přemýšlí) Když jsem byl v Terezíně a šel proti mně esesák, to jsem se bál. Tři metry ode mě třeba zfackoval chlapa, až se svezl na zem. Jako kluka mě ale nikdy nebili. Zřejmě to bylo pod jejich úroveň. Nikdy jsem s nimi neměl konflikt. Ale že nás nakonec chtějí zabít, bylo zřejmé.

A za komunistů?
Vždycky, když někdo zazvonil, jsem se bál, že přijde StB. A několikrát to estébáci skutečně byli. Každé ráno to byl nepříjemný pocit, ale vyloženě děs ne. Oni člověka nebili a ani se nechovali vyloženě hnusně. Moje žena se jich nebála vůbec. Když přišli jednou provést domovní prohlídku, řekla, že se u nás musí každý zout. Zuli se a dělali domovní prohlídku v ponožkách, místo aby ji seřvali. Pochopili, že paní domu rozhoduje o tom, kdo si nechá boty a kdo ne. To by se mělo natočit. Scéna, jak dělá StB domovní prohlídku v ponožkách, byla bezvadná.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Měl Ivan Klíma blíž k Havlovi, nebo Kunderovi? Proč nepodepsal Chartu 77? A proč by byl Rychetském nejlepším prezidentem? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Do strany jste vstoupil v roce 1953, kdy vám zavřeli otce. To jste neměl pochybnosti?
Já měl v rodině komunistické odbojáře. Bratři Synkové, které popravili nacisti, byli moji strýcové. I tatínek byl ve straně, takže když mi to na gymnáziu nabídli, považoval jsem to za velké vyznamenání.

Nicméně už když mě přijímali, mi nebylo dobře. Najednou mi došlo, že se vzdávám části své svobody. Měl jsem velké pochybnosti, protože jsem začal číst v angličtině Isaaca Deutschera, což byl Žid a trockista žijící v Sovětském svazu, který napsal monografii o Trockém a Stalinovi. Jako trockista byl pro komunismus, ale byl toho názoru, že Stalin tu ideu zničil a udělal z toho odpornou diktaturu. To měl pravdu, byl to vrah, který zničil i celé Rusko. Otevřel mi oči a já začal chápat, co je to za podvod, ten komunismus, tehdy hlavně stalinismus.

Když vás později vyloučili...
...byl to pocit úlevy. Vypadl jsem konečně ze souručenství, které bylo hnusné. V Květech, kde jsem pracoval, se třeba v redakci objímali a jásali, když Sověti vpadli roku 1956 do Maďarska. Díval jsem se na to a bylo to děsivý. Líbali se, že všechno dobře dopadlo.

Může tady jednou zase nějaká totalita přijít?
Může přijít cokoliv. Přijde nová generace bez naší zkušenosti. Ale ani zkušenost nemusí totalitě zabránit. Vezměte si Německo. Chvíli po Hitlerovi začal ve východní části země pro změnu tvrdý komunismus. Musíme být pořád obezřetní. Zákazy nepomohou. Jde o to, aby lidí, kteří chtějí demokracii odstranit, bylo co nejméně.

Mají dnes hlubší smysl umělecké politické apely?
Asi ne, ale když se někdo potřebuje vyblbnout, ať se vyblbne. Pověsí trenýrky na Hrad a lidi se baví. Hlubší smysl to nemá, ale demonstruje to, že tu máme svobodu. Kdyby to udělali za bolševika, budou sedět.