Premiéru inscenace uvedlo pražské Divadlo ABC a vešlo se do ní všech devět Smetanových oper. Autorská dvojice Petr Svojtka a Jiří Janků si z nich vybrala jen známé árie, které zasazuje do rámce divadla na divadle. A název The Greatest hits napoví, v jakém duchu se ponese Smetanova hudba. Aranže totiž dostal na starost Ivan Hlas, který zamířil do vod, kde je doma: do big beatu, reggae, rocku. Z árií se staly písničky.
Jaké je pro rockera zabývat se Smetanou?
Měl jsem chvění obojího druhu. Chvění z bázně, že na to nemám. A příjemnější chvění, když něco pěkně zaznělo. Úkol jsem přijal, protože mám rád výzvy, a až doma mi došlo, jak velký je to úkol. Setkání s géniem a navíc ještě národním skladatelem. Proto jsem se spojil s muzikantem Jiřím Janouchem, který na rozdíl ode mě vystudoval skladbu. Hudbu jsme dělali s velkou úctou ke Smetanovi, nechtěli jsme sklouznout k lacinému parodování.
Z představení Divadla ABC |
Při aranžích jste vycházeli z povahy skladby?
Árie jsem obral o harmonii, osekal je na kost, aby se mi vyloupla jednoduchá písnička, a té jsem dal novější kabátek. Okamžitě byly jasné třeba Znám jednu dívku koncipovaná jako big beat a Milostné zviřátko coby reggae. To si umím klidně představit jako skutečný hit.
Zní Smetana oproštěný od zvuku orchestru překvapivě?
Překvapilo mě, že jde o poměrně jednoduché melodie. Jenže v tom spočívá mistrovství, že dokážete udělat tak silnou melodii, že přežije v jakékoli úpravě. Počítám s tím, že naše verze může i pobouřit. Je klidně možné, že "lesy symfoňáků" budou divákům scházet, Smetanu máme tak naposlouchaného.
Árie jste upravovali tak, aby je zvládli činoherci?
Árie někdy muzikálové a činoherní herce svádí k tomu, aby se pokusili o operní zpěv. A bývá to katastrofa. Této chyby jsme se chtěli vyvarovat. To bychom se totiž dostali k parodii, jenže humor této inscenace nespočívá v zesměšňování operních manýrů, ale v tom, že jde o divadlo na divadle. Sledujeme herce, kteří dostanou šanci vydělat si pro své divadlo větší peníze, pokud zvládnou inscenovat Smetanu v jednom večeru, což se samozřejmě neobejde bez maléru.
Na jevišti se objevíte i vy osobně. Hlídáte herce, aby zpěv a hru příliš nekazili?
Moje role je skoro němá, navlékli jsme to tak, že hraju svého vymyšleného bratra, protože Ivan tu práci nevzal. A bratr toho naštěstí moc nenamluví. V té hře nejde o hluboké hledání národní identity, ale o jeden pitomoučký zápas o přežití jednoho divadla. A i když to vypadá nad síly souboru, všichni zabojují. A v tom je ten půvab a nadsázka, kterou miluju.