Nestýská se vám někdy po bigbítové sestavě se vším všudy?
Abych řekl pravdu, tak mi to nechybí. V triu s kytaristou Norbim Kovácsem a violoncellistou Olinem Nejezchlebou jsme dospěli do tvaru, který nám vyhovuje. A když se nám trošku zasteskne, tak máme společný program s Vláďou Mišíkem a Etc..., kde ten bigbít je. Takže vždycky se najde dost velice šikovných kamarádů, kteří nám to dopřejí.
Dřív jste vydával nahrávky pravidelně, před minulou deskou byla šest let pauza. Proč?
Nebyla nabídka. Já to mám často tak, že až závazek mě dožene k činnosti. Jiří Suchý říkal, že největší inspirace je termín, a to na mě sedí úplně nejvíc. Taky se hodně hrálo, živé hraní je pro nás vlastně nejdůležitější. Nápady mám zaplaťpánbů pořád.
Proč jste se rozhodl předělat svoje starší písničky?
Nepochází to z mojí hlavy, já se ohlížím poměrně nerad. Nicméně jsem je vybíral spíš namátkou, jen jsem se zaměřil na věci, které zapadly. Připadalo mi škoda, že je lidi neznají, a navíc v čistě akustické úpravě najednou dostaly jiný smysl. Udělali jsme si zkušební poslech a od skalních fanoušků mám dobré reakce. Ještě nám radili, co zařadit, ale to by vzniklo trojalbum.
Jak se vám předělávky dělaly?
Například jsme zařadili titulní píseň z filmu Báječná léta pod psa, která už má beztak dvě dost rozdílné verze. Tehdy jsme ji natočili s Radimem Hladíkem a Davidem Kollerem a potom i s mojí kapelou Nahlas. Třetí verzi zaranžoval Norbi, je zase úplně jiná, ale ta písnička funguje sama o sobě. Až mě překvapilo, co se s ní dá udělat.
Norbi Kovács je fenomenální kytarista. Netrpíte vedle něj někdy pocitem méněcennosti?
Naopak, působí mi to obrovskou radost. Naše trio má skvělou výhodu v tom, že zahrnuje tři individuality a každý si dělá to svoje. Norbi je ostatně nadaný celkově, třeba skvěle fotí. Já se s ním můžu poměřovat na textech, na to se zatím on nezaměřil. Ale u něj člověk nikdy neví. No a Olin je všestranný muzikant, s ním je to jasná harmonie.
Poznáte hit, když ho napíšete?
Ne. Když se mě ptali, co bych označil za hit, tak jsem neomylně ukazoval na věci, u kterých to nevyšlo. Navíc hitem se písnička stane, až když se lidem trochu „vreje“. Nikdy nevím, co si kdo vybere, ale poznám, když se mi písnička vyloženě nepovede. Tu pak vyhodím.
Takže je nějaká z těch, u kterých jste čekal hit, na aktuální desce zapadlých kousků?
Třeba u písně Pod zrcadlem jsem si myslel, že by mohla víc prorazit. Ale lidi na tu desku říkají, že je to jemná melancholie. A je to tak, titulní skladba Krásnej dar sice působí optimisticky, ale není moc veselá. A nikdy jsem neusiloval o to, abych byl za každou cenu veselý. Takových věcí tam je víc, a když si lidi vyberou, tak budu šťastný.
Tušil jste v mládí, že budete mít z hudby kariéru?
V jedenácti jsem začal s klasickou kytarou. A když se mi podařilo zahrát nějakou první jednoduchou skladbičku, která už měla harmonii, říkal jsem si, že by byla paráda tohle dělat. Ale abych tušil, že se ve dvaašedesáti budu živit muzikou, tak to v žádném případě.
