V Litvínově jsem se narodila. Je to pro mě důležité, i když bydlím ve Francii. Chci vědět o tom, že jsem Češka. Do Francie jsem odjela ve čtrnácti. Narodil se tam můj dědeček a blízko Lille žil dvacet let. S rodiči se pak přestěhoval do Československa. Měl smůlu. Přišla totalita, nemohl vycestovat a zůstal v Česku do smrti. Vyprávěl mi o Francii, do které byl zamilovaný, a přenesl tu lásku na mě. Měl rád Edith Piaf, Jacquesa Brela, Charlese Aznavoura. Taťka, který pracuje v chemičce, hraje na kytaru. Odmalička jsme spolu zpívali. Muzika byla všude kolem mě.
Ve čtrnácti jste udělala konkurz u francouzské modelingové agentury a od té doby pracujete ve Francii. Jak jste se vypořádala s cizím prostředím?
Francouzi si hodně zakládají na tom, jak dobře mluvíte francouzsky. Dlouho mi trvalo, než jsem zvládla řeč a mohla si najít kamarády. Už je to lepší. Ale když jim řeknete, že jste z Čech, stále mají před očima Rusko a komunismus. Chtěla jsem si z toho udělat legraci. Pobaveně jim přitakat - ano, máte pravdu, stále jsme periferie Ruska. Na obal desky jsem nechala udělat rudou grafiku Litvínova.
Jak jste se dostala ke kontraktu s firmou Virgin?
Měla jsem kolem sebe skupinu, se kterou jsem vystupovala v klubech a barech. Chtěla jsem se předvést. Jeden vizážista znal producenty Michela Elyho a Tierryho Saida, kterým jsem dala své nahrávky. Po týdnu mi zavolali, že by se mnou chtěli spolupracovat. Udělali jsme píseň Kde chceš, kdy chceš, která se stala mým prvním singlem. Nabídli jsme nahrávku gramofonovým firmám. Překvapilo mě, že Universal, Sony a Virgin měly zájem. Najednou bylo na mně, abych si vybrala. U Virgin se mi líbí, že se starají o umělce. Nechtěla jsem, aby mi striktně diktovali, co mám dělat.
A máte volnost?
Ze začátku jsme se nepochopili. Zpívala jsem před skupinou Blue, partou kluků, kteří jsou něco jako Backstreet Boys. Nebyla to cesta, kterou bych chtěla jít. Pochopila jsem, že firmě budu muset ukázat, co chci dělat. Začala jsem posílat své písně různým umělcům a spolupracovala s nimi. Vyšlo to, v Olympii jsem předskakovala rockové hvězdě Raphaelovi. S Benjaminem Biolayem jsem spolupracovala na jeho CD a nazpívala s ním duet. To je člověk, který ve Francii znamená totéž co zpěvák Serge Gainsbourg. Takže na firmě Virgin pochopili, jakou cestou chci jít, a porozuměli jsme si.
Jak jste se sžila s elektronickou hudbou?
Vytváří hezký kontrast k akustickým nástrojům. Udělala jsem koktejl všeho. Inspirovala mě Björk, která ráda pracuje s elektronikou. Ovlivnil mě Gainsbourg i Lenny Kravitz.
Umíte skládat sama?
Vždycky jsem si skládala hudbu a texty. Ovšem na cédéčko Litvínov přispěla řada autorů a já se vůči nim cítila moc malinká. Mám tam jen jednu skladbu. Na příštím albu toho bude ode mě víc.
Písně jsou jen vaše pocity nebo příběhy?
Na desce je hodně témat, například píseň Muerte mluví o smrti. Před třemi lety jsem se začala bát smrti, byla jsem tím úplně nemocná. Teď už je to lepší. Tahle píseň má latinské rytmy, chtěla jsem tím téma trochu odlehčit. Chtěla jsem si tím říci, že smrt nebude možná tak hrozná, jak si myslím. Možná je to vstup do ráje. Píseň Alice vypovídá o modelingu. Při této práci se můžete cítit prázdně. Každý se dívá jen na to, jak vypadáte, a přitom ho nezajímá, jaký jste člověk.
Nechtěla jste se dostat do stejné role, kterou musíte snášet jako modelka, být půvabným věšákem na šaty?
Je to tak. V hudbě mám větší volnost. Já mám modeling jako práci a tím to hasne. Hudba je pro mě důležitá. Jestli začne vynášet, skončím s modelingem.
Míříte dál do světa?
Firma by chtěla, abych vystupovala na anglickém trhu. Není to v mých prioritách, ale dala jsem na jejich doporučení a nazpívala jednu píseň anglicky. Žiju ve Francii a chtěla bych dělat svoji hudbu tam. Nyní jsem tady, protože maminka bude mít radost a taťka bude pyšný.
 Iva Frühlingová |
 Iva Frühlingová začínala jako modelka, nyní dělá kariéru také jako zpěvačka. |
