Iva Bittová vábí na klasiku

Zpěvačka a houslistka Iva Bittová, která se pátek představí v renomovaném vídeňském Konzerthausu a 1. listopadu bude mít koncert v nově zrekonstruovaném pražském kostele sv. Anny, už mnohokrát dala najevo, že se ráda nechá inspirovat mnoha vlivy. Nechybí mezi nimi ani klasika.

Posluchače tohoto žánru, plného ustálených technických pravidel, však mohou její postupy někdy mírně šokovat.

Naštěstí její otevřenost a  zdravá intuice všechny případné námitky zavčas umlčí.
Takto si Bittová obhájila své experimentální uchopení Donny Elvíry z Mozartova Dona Giovanniho.

A nyní předkládá kompaktní disk, který také vychází z klasiky, i když pro změnu z úplně jiného soudku. Bittová se obrátila k písňovému cyklu Moravská lidová poezie v písních od Leoše Janáčka - ten zpracoval lidové písně s úmyslem uchovat je ve společnosti a přivést k nim významné profesionální zpěváky.

Měřítka v interpretaci tohoto díla jsou vysoká: cyklus před pár lety natočili Dagmar Pecková a Ivan Kusnjer za klavírního doprovodu Mariána Lapšanského, výběr z této sbírky zařadila na své velmi ceněné album Love Songs Magdalena Kožená a rovněž Gabriela Beňačková nahrála několik písní s Rudolfem Firkušným.

Jak vedle těchto výjimečných výkonů posuzovat nekonformní Ivu Bittovou? S technicky vytříbeným vokálním uměním se nedá srovnávat - Bittová by v něm pochopitelně neobstála, ale upřímně řečeno, v jistém smyslu by vedle Bittové zase neobstáli klasicky vyškolení operní sólisté.

Co si může dovolit jeden, nemůže druhý - a naopak. A tak je prostě nutno chápat celou nahrávku, kterou vydal Supraphon jako svébytný autorský projekt Ivy Bittové a Škampova kvarteta, počin, který předlohu zkoumá, obdivuje se jí, ale nenechá se jí příliš svazovat, nýbrž ji posunuje různými směry, jakoby ji nastavuje, a  tím vytváří novou kvalitu.

Ta je dána už transkripcí původně předepsaného klavírního partu pro smyčcové nástroje, kterou provedl Vladimír Godár, a  následnými úpravami samotných interpretů. Výsledek připomíná souvislé pásmo, jež překlenuje i určitou původní nesourodost celého cyklu.

Zdánlivě se blíží k folkloru, ale za folklor se rozhodně označit nedá, a  nepůsobí ani vyumělkovaně. V některých pasážích se ozývají mužské hlasy, především členů kvarteta, ale nad vším kraluje nezaměnitelně chvějivý, jemný a přitom živočišně emocionální projev Ivy Bittové, která každou píseň šperkuje svými nevyčerpatelnými přednesovými hrátkami.

Její hlas mocně vábí: Bittová jako Siréna láká k Leoši Janáčkovi. Není vyloučeno, že se najdou posluchači, před nimiž se otevře nový svět.

Iva Bittová.

,