Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Iva Bittová: Třeba si jen představte, že vychází slunce...

  15:20aktualizováno  15:20
- "Je optimální být půl roku doma. Mám denní režim a všechno lépe zvládám. Mám to naplánované do března," říká houslistka, zpěvačka a herečka Iva Bittová, která žije v Lelekovicích u Brna se svými syny, šestnáctiletým Matoušem a sedmiletým Toníkem.

Co preferujete, když jste doma?
Děti, domácnost a muziku. Maximálně využívám čas. Když jsou oba synové ve škole, já mohu být v práci. Jakmile přijdou, jsme spolu, píšeme úkoly a tak podobně.
Když jsme se domlouvali na rozhovoru, uspávala jste syna.
Tonda večer ožívá, nerad se noří do spánku. Čtu mu pohádky. On se zklidní, pak si chvíli špitáme, než usne.
Jste dobrá matka?
To by měli říct oni. Samozřejmě to není úplně růžové. Když jedu hrát, musí nastoupit jedna z babiček. Chci mít jistotu, že se o ně někdo odpovědný stará. Snad si zvykli. Snažím se být dobrá matka, chovám se naprosto přirozeně, jak to cítím. S Matoušem se můžeme o čemkoli bavit. Láká mě i na taneční party. To by asi udělalo málokteré dítě.
Prý máte s elektronickou taneční hudbou vážné úmysly.
Zatím je to rozehraná věc. Nedávno jsem zpívala na techno house party s brněnským DJ Javasem. Nebrala jsem si housle, měla jsem vymyšlené efekty ke zpěvu. Pár největších fanoušků si mé vystoupení pochvalovalo, já jsem byla ještě trochu rozpačitá. Teď jsem dostala pozvání na další tři house party.
Co vás na taneční hudbě přitahuje?
Hledám jiný přístup ke zpěvu, inspiruje mě rytmus a zvuky, které se na housle nedají zahrát - leda přes nějaký efekt. Mně se líbí třeba zvuk sbíječky nebo vody.
Konzultujete své pokusy se synem?
Zkritizoval můj výkon na party, o které jsem mluvila. Nosí nahrávky od jiných diskžokejů a zajímá ho můj názor. Sám hledá na počítači vhodné zvuky, nahrává hudební podklady, a až se dostaneme na vyšší stupeň, tak bych k tomu jednoduchou formou přitočila zpěv. Pomáhám mu i finačně, hlavně s nákupem techniky. Je to ale drahé, držíme se v rozumných mezích.
Mladší syn se učí na housle?
Toníček je hodně muzikální, ale také divoký, občas těžko zvladatelný. Dá mi práci ho přesvědčovat. Hrát se mu nechce, ale snažím se postavit věci tak, že housle k němu patří stejně jako škola. Musím mít velkou trpělivost, ale je to jedna z možností, jak být spolu, něco spolu prožívat.

U KOLED JE DŮLEŽITÝ POCIT

Hodně času trávíte s lidmi z Lelekovic, vedete zdejší dívčí sbor Lelky, se kterým jste nahrála vánoční desku. Co vám komunikace se sousedy přináší?
Obšťastňuje mě a uvolňuje. Ráda si najdu čas, abychom s místní societou vymysleli nějaký program. Chceme si například ušít původní lelekovický kroj, chystáme zpívání u vánočního stromečku, kam by měly přijít i děti z okolí. Jsem tu sama s klukama, a kdybych byla zavřená doma, nepůsobilo by to na mě dobře psychicky. Neprožívám to ale tak dramaticky - jakási lelekovická izolace je potřebná pro moji práci.
Jaké jsou Vánoce v Lelekovicích?
Letos se mi podařilo přesvědčit mladší sestru, aby přijela, a napekly jsme cukroví. Nebudeme kupovat stromek. Mám ráda pokojové květiny, a tak využiju jednu z nich, která vyrostla asi do metru. Budeme šetřit lesy. Klasicky tady probíhá kapr, rybí polévka. Druhý sváteční den chodíme k příbuzným, zpíváme koledy, i když ty u kluků moc nezabírají.
Dbáte na zvyky z dětství?
Přebírám je, snažím se o to samé. My jsme byli větší rodina a všichni hráli. Tatínek vzal kontrabas, maminka a nejmladší sestra zpívaly, Ida hrála na klavír a cello, já jsem se držela houslí.
Říkáte dětem ze sboru, jak mají koledy zpívat?
Nedávám jim žádné sáhodlouhé výklady. Buďto koledy předzpívám, nebo jim řeknu, s jakým pocitem by k nim měly přistupovat. Ať si představí, že vychází slunce nebo že mají radost z dárku. Nechci po nich přesnou intonaci. Důležitý je výsledek, aby všichni předali sváteční pocit skrz melodii. Koledy pro vánoční desku jsme nahrávali tady v kostelíčku. Písně jsou hodně prosté, šlo mi o to, aby měl posluchač dojem, že jsme u něho doma, aby z nahrávky byl cítit domov.

ZVLÁŠTNĚ POSUNUTÝ ČAS

Lelekovice a svět, jak to jde dohromady?
Pokud člověk hodně cestuje, má všechno propojené. Vnímám hlavně domov a nejbližší okolí. Když jedu dál, je to vlastně stále stejné, protože se přemisťuju rychle. Můžu být ráno na pražském letišti a večer koncertovat v Paříži. Je to skoro totéž, jako kdybych hrála jenom v Praze. Tím pádem mám zvláštně posunutý čas. Občas si uvědomím, že cosi strašně rychle uběhlo, ale nemám dojem, že bych přitom stárla. Ano, čas vidím na dětech, jak rostou, nebo když završím práci. Pokud se mi daří a mám z ní dobrý pocit, naplňuje se i ten čas. A když se potřebuji zastavit, k tomu jsou dobré Lelekovice.
Která země nebo místo je pro vás nejzajímavější?
Nemám žádné "nej". Záleží na tom, v jakém je člověk rozpoložení, když mu něco padne do oka a pocitově ho to pohladí. Ráda cestuju vlakem a sleduji krajinu. I když je třeba pošmourno, mám příjemný pocit, jsem ráda na světě. Hodně si odnesu ze setkávání s lidmi. Nejsem typ člověka, který by přijel domů a vykládal, že viděl náměstí s katedrálou. Já to mám hodně přes pocity.
Co vám utkvělo třeba v Japonsku?
Většinou klidná místa, jako byla farma Mina Tanaky, kde jsme hráli. Vnímala jsem ptáčky, kteří cvrlikali okolo, a moje housle si s nimi zpívaly. Ani jsem netušila, že uplynula hodina. Když jsem potom hrála v japonském dřevěném kostelíku, všude kolem byly cikády a zněly přesně o čtvrt tónu výš, než je moje géčko. Zdálo se mi, že neladím. Snažila jsem se improvizovat, ale pak jsem si vsugerovala jakési vnitřní záklopky do uší. Když jsem potom přijela z přírody do Tokia, v tamějším sále bylo tak absolutní ticho, že se málem nedalo vydržet. Vjemy mám hodně spojené se zvukem. Třeba New York na mě působí obludně v tom, jak všichni strašně hlučí. Ve výtahu, v obchodě, všude. A vrčí jim tam mrazák.
Takové zvuky vám vadí?
Vysávají ze mě energii. Před koncertem v New Yorku jsem bydlela v úžasném hotelu. Přesto jsem musela vypnout vrčící ledničku a lžičkou jsem vyšťárala prach z okna, abych ho mohla dovřít. Na newyorský koncert se chystala spousta známých osobností, třeba producent Madonny. Byla jsem nervózní a teď jsem tam byla dva dny zavřená v hotelu a bojovala s hlukem. S ledničkou.
Setkala jste se s producentem Madonny?
Potřásl mi rukou. Šeptali mi významně: "To je producent Madonny." Já jsem se na něho tvářila normálně, on vypadal trochu jako vyžilý mužík. Přišla tam spousta muzikantů a skladatelů. Pochvaly jsou sice pěkné, ale mohou člověka zkazit. Radši bych viděla jenom výrazy jejich tváří, slova by už padat nemusela. Kolikrát nevím co říct.
Ale umělci obvykle rádi slyší chválu.
Zajímají mě spíše kritická slova, abych věděla, co dělám špatně.

NÁŠLÁPNUTÍ DO PRVNÍ LIGY

Co pro vás vyplynulo z americké návštěvy?
Firma Nonesuch má zájem o vydání 44 duet Bély Bartóka, které jsem nahrála s Dorotheou Kellerovou. Předala jsem jim potřebné kontakty, zatím jsem nedostala pádnou odpověď. Nezneklidňuje mě to. Než v Americe vyšla moje první deska, uplynuly dva roky. Pak jsme se dohodli, že bych tam někdy přijela na delší dobu a vzala s sebou i děti. Bydleli bychom za New Yorkem a já bych točila s americkými muzikanty ve studiu. Ozval se mi také Kronos Quartet. Nabídli mi, abych pro ně připravila novou skladbu. Právě ji dokončuji a s její finální podobou mi pomáhá Miloš Štědroň. Notový zápis a nahrávku budeme posílat tou nejexpresnější poštou. Mám termín do konce roku.
Kronos Quartet, to už je světová první liga mezižánrové muziky. Svazuje vás to?
Ne. Samozřejmě si jejich nabídky vážím. Ta příležitost je úplně neskutečná. Jsou draví, hrají skvěle a já si zase něco nového vyzkouším. Budou interpretovat mé hudební vidění, to mi připadá úžasné. V únoru by měli přijet do Evropy, a pokud skladbu udělají, možná s nimi vystoupím na renomovaných místech. Teď jsme dostali pozvání na Pražské jaro. Podotýkám, že všechno přichází z jiných stran, nikam se nervu. Zažranci, kteří Kronos sledují, jsou ovšem kritičtí a hovoří o tom, že kvarteto už trochu sahá po komerci a senzacích. Jsem si toho vědoma, ale stále si myslím, že to bude ohromná zkušenost.
S čím jste do toho šla?
Kronos chce romská témata. Moje muzika má v motivech nádech cikánských písní, ale stejně tak židovských nebo španělských. Ale nejvíce se to pozná, až s nimi budu zpívat. Mám pro ně nachystané různé špécie: výkřiky a podobně. Chci jim nabídnout typickou bittovskou skladbu, která je taneční, rytmická, ale i nepravidelná.

JE DOBRÉ BÝT V NĚČEM VZÁCNÝ

Když jste na začátku letošního roku odmítla české Gramy, určitě jste si vyslechla, že tím dáváte najevo falešnou nezávislost.
Já jsem neměla žádné pochybnosti. Chtěla jsem to oznámit veřejně, aby pořadatelé ankety, která se mi zdála nedůvěryhodná, museli nějak reagovat a nezametli záležitost pod koberec. Hodně lidí mi pak říkalo, že jsem si udělala ohromnou reklamu, ale takhle jsem opravdu nepřemýšlela.
Existuje hudební cena, kterou byste přijala?
Nedávno jsem si jednu vyzvedla, jenom se o ní nemluvilo. Byla to Cena české hudební rady, kterou udělují muzikologové a lidé kolem soudobé a vážné hudby.
Překvapuje vás, že mnoho lidí neslyšelo vaši muziku, ani desku by si nekoupili, a přesto znají vaše jméno?
Letos jsem na lelekovických hodech tancovala v kroji. Prý jsem někomu tak utkvěla, že si šel koupit moje desky. Třeba si říkal: asi bych o ní měl něco vědět, když je tak známá. Ale stejně bych byla radši, kdyby o mě lidé věděli méně.
Vy z toho nemáte radost?
Záleží na tom, jak se mnou lidi jednají. Když je v někom zlost, závist nebo škodolibost, můj vnitřní seismograf to pozná. Ale obávám se spíš něčeho jiného. Mí kluci sledovali v televizi Českého slavíka. Zavolali mě, abych se podívala na Daniela Hůlku. Bylo to hrozné. Lucie Bílá má pěkný hlas a stylizuje se do role dámy, ale vůbec v ní není přirozená. Asi jí všichni říkají, jak je skvělá. Ale když v sobě člověk nemá správnou míru, může velmi rychle ujet.
Jak hledáte míru vy?
Radši se stáhnu. Ani bych nechtěla, aby mou hudbu hráli desetkrát denně v rozhlase. Neustálým omíláním se oposlouchá každá muzika. Je dobré být v něčem vzácný. Když vařím s kořením, tak každou chvíli volím něco jiného. Nedávám stále jenom sůl, pepř a papriku. Změna je důležitá.
Věříte, že jedinec nebo vy sama dokážete něco významně změnit?
Jakmile do něčeho jdete s tím, že jste vyvolený nebo spasitel, zpochybníte výsledek. V Japonsku se mě ptali, jestli jsem šamanka. Kdybych to o sobě tvrdila, určitě šamanka nebudu. Jakmile si něco pojmenujete a tím si to určíte, jste vedle. Věci musí vyplynout přirozeně. Nezáleží jen na tom, co řeknete, ale jak to řeknete a jaká energie ve vás je. Nedávno jsem hrála na Pražském hradě, kde prezident pořádal oslavu k výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Šla jsem k lidem blíž, jak jsem při koncertu zvyklá. Cizinci byli docela šokovaní, ale zapůsobilo to, i když většina lidí mě nebo moji muziku nevyhledává. To jsou malé kroky, které někam směřují a takové můžu dělat. Spíš umím navodit atmosféru pro něco nového nebo potřebného.

HERECTVÍ? UŽ NE, DĚKUJI...

U nás nejsou herečky ve vašem věku. Otevřel se prostor, který můžete vyplnit, ale vy jste se ho vzdala. Neztrácíte tím něco?
Já jsem herectví převedla do hudby. Kdybych se ho nevzdala, sotva bych ji mohla dělat naplno. Divadelní zákulisí je pestrobarevné, vzrušující - a vysávající. Když mám chuť, vyřádím se v muzice.
Ale svoji divokost v ní skrýváte. Proč?
Divokost tam někde je, ale není tolik znát. Hraju na housle, které mě nutí k většímu soustředění. Temperament si vybíjím v tanci. Ten mě přitahuje víc než herectví. Ráda bych pracovala jenom s hlasem a pohybem, ale zatím na to nemám čas. Spíš vyhledávám taneční party nebo jdeme s místními někam, kde hraje reprodukovaná hudba, a může to klidně být i dechovka. Raduju se a tancuju jak malá holka. Nebo chodím na aerobic, potřebuju ze sebe dostat přebytek energie. Mám ráda pohyb, to se dovedu dostat do extáze bez extáze.
Uvědomujete si, že jste krásná žena?
(směje se) Děkuju. Občas to slyším. Pro mě vždycky bylo důležité, co z lidí vyzařuje. Když mají vyrovnaný život a kvalitně ho naplní, tak jim krása svítí z očí. Tím pádem jsou krásní.
Já myslel zase na to herectví...
V divadle se může stát, že člověk strašně rychle zestárne. Deset let na Provázku, kde si několik herců odrovnalo zdraví, mi stačilo.
Sledujete muziku Pavla Fajta, se kterým jste dříve žila a vystupovala?
Už moc ne. Rozloučili jsme se a v něčem se mi ulevilo. Je to škoda a mrzí mě to. On byl hodně nespokojený, říkal, že se tady necítí dobře. Vnímala jsem ten tlak, občas jsem ani nemohla hrát.
I v muzice se to přetrhlo?
Spíš se rýsují možnosti spolupráce s dalšími muzikanty. Také Pavel dělá s jinými lidmi, je to i pro něho dobré a je spokojený.
Po Novém roce chcete také dát dohromady ještě kapelu. Jak všechno stihnete?
Musím si určit priority. Až dodělám skladbu pro Kronos Quartet, budu mít víc času. Kromě toho, že cvičím na housle a chodím do hodin, chtěla bych udělat muziku pro kanadské taneční duo. Budu připravovat program akustického hraní s muzikanty - chci, aby se na něm více podíleli. Mám toho hodně před sebou.

Houslistka, zpěvačka a skladatelka (narozena 22. července 1958). Působila v brněnském
Divadle na provázku, známá je hlavně z muzikálové inscenace Balada pro banditu, muzikantsky se prosadila v duu s bubeníkem Pavlem Fajtem. V roce 1985 jim vyšlo dodnes ceněné debutové album, následovala řada dalších desek. Byla zpěvačkou rockové kapely Dunaj, koncertovala s umělci světové avantgardy Fredem Frithem, Tomem Corou či Chrisem Cutlerem. S kytaristou Vladimírem Václavkem vydala dvojalbum Bílé inferno, natočila Bartókova dueta i janáčkovskou klasiku (letošní titul Classic). Hrála ve filmech Ostrov stříbrných volavek, Růžové sny, Balada pro banditu či Zápisník zmizelého. Iva Bittová se pohybuje v širokém rozpětí žánrů a vystupuje v mnoha zemích světa.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017
Brutal Assault hlásí rekordní návštěvu, metalisté udělili lepší dvojku

Na metalový festival Brutal Assault, který v neděli skončil v areálu pevnosti v Josefově na Náchodsku, dorazilo rekordních zhruba 20 tisíc návštěvníků. Ti v...  celý článek

Mig 21
Jen na Okoři se mohlo stát, že se Macháček ráno probudil vedle Hapky

Pro koho by bylo sobotní vystoupení Robbieho Williamse v pražských Letňanech příliš masovou akcí, nebo by se chtěl naopak před večerním koncertem hudebně...  celý článek

Mezi hlavní hvězdy 14. ročníku festivalu patřili američtí Ghostface Killah.
Šestnáctý Hip Hop Kemp uvítá legendu. Peníze v hotovosti nepotřebujete

Po multižánrovém Rock for People se do Festivalparku v Hradci Králové stěhuje úzce zaměřená přehlídka Hip Hop Kemp, největší svého druhu v Česku.  celý článek

Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší
Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší

Chcete svému drobečkovi zpestřit jídelníček? Soutěžte o balíček plný dobrot.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.