Titul Elida nahrála s americkou skupinou Bang on a Can a uvedla jej živě v pražském Divadle Archa. Nynější novinka The Party je žánrově naprosto odlišná.
Nejde o písně nebo kompozice, jako tomu bylo v případě Elidy, ale o proud elektronické taneční hudby, ve kterém se Bittová představuje v několika rolích. Do těkavého přediva rytmů dodává svým hlasem živočišné barvy a zároveň vytváří zajímavé melodické či abstraktní ornamenty.
Nad hudbou bděl dýdžej Javas (Jan Vašín), který přemíchal jedenáct vybraných snímků od vybraných producentů včetně Britů Toma Churchilla či Alexe Morana. Jen nahrávka Infantil Pop pochází z Javasovy autorské dílny.
Mnohé bylo podřízeno náladě okamžiku či improvizacím, ostatně Bittová strávila ve studiu pouhé dva říjnové dny. Ale do vystupování s Javasem se pustila už v devadesátých letech, takže nevstupovala do neznámých vod.
Hlas Bittové je svobodný a dává posluchači najevo, že jej nic nesvazuje. V první polovině alba se vokál Bittové vznáší nad hladinami neúprosně monotónních rytmů. Jako by byla hypnotizována tou robotickou odměřeností, osvěžuje Bittová muziku spontánním "divošstvím", třeba v Javasově snímku Infantil Pop, jímž protéká i příjemná melodická linka.
Druhá část alba je lepší, neboť do muziky vstupuje víc překvapivých momentů. Ve snímku Cover Ups se proplétají ornamenty kláves s hlasem Bittové, která se od těkavé hladiny stále více vzdaluje, provádí jakési zvukové akrobatické obraty a vyzpívává se z čiré radosti.
Některé kousky jsou znamenité, zvláště Experience, ve kterém se Bittová inspiruje folklorními motivy. Jsou to spíše náznaky melodií nebo jakési vokální fresky.
Když se tato obraznost spojí s jemnými strunnými vyhrávkami a s euforií, již vyvolává pravidelný rytmus (Sunday Session), je posluchač vyladěn k naprosté uvolněnosti.
