Intelektuál ve dvacátém století (obálka knihy)
Pravda je, že nakladatelství Prostor to nemělo jednoduché, protože originální název tohoto pozoruhodného díla Thinking the Twentieth Century se opravdu do češtiny překládá obtížně. Jistě, jde o rozhovor dvou intelektuálů a znalců střední a východní Evropy: americký historik Timothy Snyder zpovídá anglického kolegu Tonyho Judta.
Ale podstatné je v této knize, oscilující mezi biografií a historickým pojednáním, právě přemýšlení. Intelektuálové jsou jaksi v druhé řadě, i když rozbor toho, proč jich tolik podlehlo lákadlům totalitních režimů – fašismu (nacionálnímu socialismu v menší míře) a komunismu – je jedním z nejdůležitějších motivů.
Intelektuál ve dvacátém stoletíTimothy Snyder, Tony Judt vyd. Prostor 2013 |
V předmluvě k textu, který je mnohem spíš dialogem dvou rovnoprávných partnerů než standardním rozhovorem typu otázka – odpověď, se Timothy Snyder odvolává na Karla Čapka a prezidenta Masaryka. A připomíná, že právě Hovory s TGM byly první knihou, kterou Tony Judt přečetl v českém originále.
Tento Angličan s židovskými kořeny se totiž naučil česky – mimochodem po setkání s Janem Kavanem (o němž se nevyjadřuje příliš lichotivě). V obsáhlé, téměř čtyřsetstránkové knize tak najdeme i četné české stopy od Franze Kafky přes Milana Kunderu a Václava Havla po události února 1948, srpna 1968 i listopadu 1989.
"Kdo měl dvacátému století náležitě porozumět, ať už s předstihem jako Kafka, nebo z pozice soudobého pozorovatele, musel si umět představit svět, pro nějž v dějinách chyběl precedent," konstatuje Tony Judt a vlastně tím shrnuje své mnohdy neortodoxní názory na demokracii, židovství, vzdělání, kapitalismus, socialismus, komunismus, fašismus, holokaust a také na různé dobové ikony, například Jeana-Paula Sartra.
Některé jeho bonmoty by mu mohl závidět i prezident Zeman. Třeba: "Lidem, kteří mluví o všem, hrozí ztráta schopnosti mluvit o něčem." Nebo: "Intelektuální aktivita je trochu jako svádění: když zamíříte rovnou k cíli, skoro určitě vás čeká nezdar."
A když pánové ve svém dialogu dospějí (přes fotbal) ke sjednocující se Evropě, podotkne: "Za test evropské národní identity považuji existenci evropského fotbalového týmu nebo jednotné evropské reprezentace na olympiádě. Neočekávám, že bych se něčeho podobného dožil."
Nedožije, bohužel. Rozhovor vznikal v roce 2009, kdy už Judt trpěl ničivou nervovou chorobou, která postupně paralyzuje celé tělo, a ke konci ovládal jen hlasivky. Autor slavných děl Poválečná Evropa či Zle se vede zemi, abychom uvedli alespoň ta česky vydaná, zemřel 6. srpna 2010.
