Legendární britská hardrocková kapela je navíc ve formě. Před čtyřmi lety přišla s velmi dobře přijatým albem Now What?! a nyní navazuje deskou Infinite, na niž opět přizvala kanadského producenta Boba Ezrina, který pomohl s nahrávkami Lou Reedovi, Alice Cooperovi či Pink Floyd.
Desku uvozuje píseň Time for Bedlam, která vyšla už v únoru jako pilotní singl a přináší lehce sci-fi vokály. Ale jakmile se rozjede muzika, jsme zpátky ve starém dobrém a osobitém purpurovém vesmíru.
InfiniteDeep Purple |
Ustálená parta vesměs sedmdesátníků svůj věk příliš nedává znát. Zpěvák Ian Gillan se do svých partů opírá se stejnou silou jako zamlada a nic mu nezůstává dlužen ani bubeník Ian Paice, který kapelu žene neomylně kupředu. O klávesách a varhanách už byla řeč. Don Airey tu opět poctivě slouží celé věci.
Našlapané skladby naruší píseň The Surprising, která v první části zaujme snovou vybrnkávanou kytarou Stevea Morseho, nejmladšího člena, jenž se ke kapele přidal „až“ roku 1994. Poněkud složitá konstrukce pak přinese bouřlivé kytarové sólo, smyčcovou mezihru a další sólo na varhany. V necelých šesti minutách je to asi největší ozvuk progresivního rocku na desce.
Obal desky Infinite
Kapela prokazuje, že i padesát let od svého vzniku má co říct, což je dobrá zpráva. Deep Purple prostě na desce Infinite jedou stejně neomylně a sveřepě jako americký ledoborec, jehož fotku si vybrali na přebal.
Kapela novinku představí na turné, s nímž se 22. května zastaví také v pražské O2 areně. Koncerty Deep Purplů většinou cílí na profláklé hity, jež fanoušci logicky žádají nejvíc. Nové skladby mezi nimi určitě neudělají ostudu. A Ceny Anděl, jež se budou předávat během stejného večera, dostanou důstojného konkurenta.
